weby pro nejsevernější čechy

Třetí večer Větru z hor ve varnsdorfském Městském divadle

Pohádku jsem vynechal (o té kolega tady), ale dvě představení za večer jsem dal, skoro jako zamlada. Naštěstí nemělo ani jedno víc než hodinku. Dva mládenci z Rumburka (Ondřej Kokta a Vojtěch Smetana) uvedli vlastní nastudování Poslední leče Bolka Polívky (a Jiřího Pechy) pod názvem Leč pro nimroda. Jedná se o dost podstatně zkrácenou verzi (tato verze slabá hodinka, film s Polívkou a Pechou 92 minut), nicméně radost z toho zahrát si senilní dědky z představení čiší).

Určitě bych rád viděl nějaké představení, které by oba chlapci napsali sami, kde by byl nějaký autorský vklad. Tady se přeci jenom jedná o kopírování a tak si senilní starci v publiku vlastně dost často říkají: aha, nojo, takhle to bylo …!

A tak jsou autorským vkladem pouze zcizující prvky (když má přijít sestra) a když si zhruba v půlce představení oba herci vymění role.

Kromě herecké šikovnosti obou protagonistů potěší i fakt, že jsou „jaksi“ naši, což ve finále znamená i nezanedbatelně vyšší návštěvu v sále.

Druhým sobotním představením byl literární kabaret Jožka Lipník je boží člověk.

I na toto představení přišlo letos řádově víc diváků než vloni, takže vlastně dobrý.

Ani stopáž tohoto představení nepřesáhla hodinku, a je to dobře.

Jožka Lipník je z principu statický a literární útvar, chvílemi vtipný, chvílemi ukecaný, chvílemi trapný.

Těžko říci jestli by textu pomohlo, kdyby ho člověk četl sám, nebo kdyby ho herci více hráli a méně četli.

Jestli by „čistší“ herecká akce pomohla vtipy a sdělení textu akcentovat, nebo jestli by ukázala, že jsou to vlastně všechno jenom pindy.

V Jožkovi hrají Eduard Jenický a Václav Rašilov, scénář napsali Džian Baban a Vojtěch Mašek.