Martin bloguje
Skoro vždycky tady někoho nebo něco tepu. Už mi to leze na nervy. Ono to pak může vypadat, že za A) vše je ztraceno, nebo za B) že já jsem nějaký hnidopich. No, upřímně řečeno, ono skoro všechno je ztraceno a já popichuju skoro všechny hnidy, ale přece jenom: chválím Milana Duška z Krásné Lípy!
Výjimečně pro tuto chvíli a pro tuto poznámku vynechám vládu. Leč, přejdu plavně na druhou stranu. Musím se totiž přiznat, že nějak neumím, nechci a nedovedu sdílet vlnu běsného rozčilování nad sobotní pražskou demonstrací, kterou zaznamenávám na sociální síti FB, jakož i v některých médiích.
V pátek třináctého (ne, že bych byl nějak zvlášť pověrčivý) jsem se těžce zakuckal. Mohlo to být samozřejmě způsobeno tím, že jako muž neumím dělat dvě věci najednou, konkrétně jíst a číst na webu.
„To budou tak tři roky“, řekl jsem v sobotu zvečera Michalovi, který si právě chystal jednu z citer. Pozvedl obočí přes celou hlavu (jde mu to snadno) a pravil: „Jsou to tři roky! Skoro přesně, tehdy byly taky Velikonoce…“ Takže čas vskutku oponou trhnul, nikdy mi nepřišlo, jak rychle stárnu.
Kromě toho poblijónu, co se vyrábí kolem odposlechů – a soukromě doufám, že bude ještě větší :) - koukám hned zkraje týdne, že :
Strana 1 z 9