Možná to znáte. Někdy občas nejde ten proud, někdy to tak docela netopí, jak by bylo potřeba .... prostě takové normální 21. století. Nic nefunguje věčně a občas se to pokazí. Nám zase nějakou chvíli netekla z kohoutků voda.

Tak už je to padesát let. Rovných padesát let, co naší republiku zdobí dálniční síť. Půl století, kdy můžeme uhánět s větrem o závod... alespoň teoreticky. Co naplat, že některá města, která už měla být těmi tepnami propojená, nejsou ještě ani za posledním obzorem, co naplat, že se dálnice po svém lopotném dokončení už na svých začátcích drolí .... je tu výročí, milník. 

Na moravských vesničkách se v lecčems zastavil čas. Snad právě proto nás tak přitahují, protože nám připomínají chvíle našeho dětství a mládí. Narazíte na to třebas u takového konzumu. Jasně, že už se ten krámek tak nejmenuje, ale nese logo nějakého menšího řetězce, ale v podstatě se zas tolik nezměnilo. 

Tak poslouchám, jak za okny konečně šumí déšť, a myslím na dešťovku. Ne tedy konkrétně na tu, co teď padá, ani na tu žížalu, co s ní kočička pejskovi zašila gatě, ale na tu ministerskou, stomilionovou, co se po ní tak zaprášilo (bodejť, to sucho přece). Myslím na ni … a nějak mi to nedává smysl. 

Některá slova to mají těžké. Dlouhé měsíce si na ně nikdo nevzpomene, a když konečně přijde jejich čas, nestačí se divit. Jsou ohýbána, jejich význam stavěn na hlavu a ještě navíc obviňována z toho, že jsou kluzká jako hadi, zákeřná a tak. Do trika teď právě dostává jedno takové pěkné, šťavnaté slovo – KAMPAŇ.

Tak jsem se po týdnu vrátil z cest, kde mé oko celou dobu televizní obrazovku nespatřilo a vida! Co jsem tu nebyl, rozmohlo se nám tu nové slovíčko. Derecho. Zhusta ho začali používat žabky a žabáci na čétéčku v předpovědi počasí, a to tak suveréně, že jsem měl pocit, že jsem byl pryč celé věky a ne týden. 

nabídka_pracovní

vybezek obecny

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)