A svět se zastavil. Asi. Alespoň uplynulý týden se mi to zdálo. Po tom celém podzimu, kdy se politici obrazně drželi na střídačku pod krkem, udání střídalo udání, ekonomičtí komentátoři si protiřečili skoro stejně jako meteorologové ... tak po tom všem konečně přišel výdech.

Všechno podléhá paní módě. To co si oblékáme, co jíme, co nejíme, čemu se smějeme, čemu nesmějeme ( a hlavně proč a komu), co si koupíme, co hnedka zahodíme, protože je to prostě nemožné! … a tisíce a tisíce jiných věcí. A také samozřejmě koho volíme. Ne však podle stranickosti kandidáta nebo dokonce (nechť!) podle jeho myšlenek. Mám teď na mysli jejich profese.

Ta rána po mejdanu bývají sychravá. Člověk se nejdříve opatrně ohmatá, jestli není na kusy, jestli všechno funguje tak jak má nebo alespoň tak, jak to v tu chvíli dovoluje situace. A pak … pak se rozhlédne po okolí. Spoušť. To co v noci omamně vonělo a chutnalo teď poněkud zapáchá a ty zmuchlané věci poházené kolem, které se pomalu svíjejí, jsou ti vtipní noční přátelé, nebo naopak odpůrci, se kterými se vedl boj až do svítání.

Na odpalovací rampě v Americe stojí raketa. Je to stroj Falcon-9 společnosti Spacex a na jejím vrcholu je baterie telekomunikačních družic, které by měly výrazně vyřešit pokrytí zeměkoule signálem a vím já co ještě. Ne nebojte se, našinců tady se to netýká. Místní operátoři jistě najdou nějaký „problém“, který jim bohužel zabrání polepšit jejich služby… ale o tom teď mluvit nechci. Start rakety se má uskutečnit dnes (pondělí) někdy před druhou hodinou odpolední našeho času.

Není asi dost dobře možné, aby se blogová rubrika s tímto názvem nezastavila u posledního časového posunu - tentokrát z letního na zimní. Nebudeme zastírat, že autor je tuhým odpůrcem tohoto vekslování s našimi životními hodinami. Nejsem už ale tak naivní, abych si myslel, že nějaké osvícené výkřiky k něčemu pomohou. Na to už bylo mnoho mých předchůdců vysmíváno anebo nařčeno z potrhlosti. Ne. Tudy ne!

„Padá hvězda – něco si přej“, říkává se. Jeden můj dávný kumpán z divadel tvrdí, že si přeje pokaždé to samé; totiž aby ho netrefila. A zatím se mu to plní. A myslím, že se to bude hodit i teď. Tentokrát je ta hvězda masivní, vyfutrovaná a solidní zdá se. Hotová blýskavice. Na sobě má vyrytý monogram AB a každá čárka v těch písmenech má prý hodnotu miliard. A i když měla zářně stoupat vzhůru, místo toho se najednou obrací k ranveji pod sebou a podezřele zrychluje.

Byl pátek po svatém Václavu. Bylo dopoledne. Jako obvykle jsem vyrazil do marketu pro svačinu. Pár rohlíků a něco k tomu ... a hned pryč ... ale ... uvázl jsem tam. Národ, zřejmě zcela vyhladovělý tím jednodenním zákazem nakupování, zcela zahltil možnosti prodejny a fronty u dvou pokladen se protáhly až daleko mezi nákupní regály. A nehýbaly se.

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)