Na moravských vesničkách se v lecčems zastavil čas. Snad právě proto nás tak přitahují, protože nám připomínají chvíle našeho dětství a mládí. Narazíte na to třebas u takového konzumu. Jasně, že už se ten krámek tak nejmenuje, ale nese logo nějakého menšího řetězce, ale v podstatě se zas tolik nezměnilo.
Otvírá se v šest, a kdo si nepřivstane (zvláště zhýčkaní lufťáci), tak mají s čerstvým pečivem smůlu. Rohlíků bylo, kolik bylo … a fertig. Ale všechno se tu nakonec dá nějak vyřešit, od každého se tu dá přece jen něco sehnat… A tak člověk z toho krámku vyjde, tašku plnou věcí, se kterými moc nepočítal, ale hlavně nemusí jít nastartovat auto a jet někam do městské civilizace, neboť se ta včerejší ochutnávka vynikajícího místního roséčka nějak protáhla a není jisté, jak by to s případným foukáním do trubičky dopadlo. Jo, a taky dobře plánovat ten nákup se vyplatí. Jakmile uhodí pátá odpolední – spadla klec. Zachřestí klíče, v krámě se zhasne a až do příštího rána je vymalováno. Od té chvíle je tu k jídlu jenom zmrzlina ve vedlejším penzionu (co supluje cukrárnu klonovanou s hospodou) anebo o číslo vedle u třech stolů s lavicemi nějaké to točené a nakládaný hermelín. Prostě mládí jako fotka ve tři dé.
Stál jsem tak v tom krámku ve frontě (dvou lidí) u kasy, zkoumal stojan s novinami a všechno to do sebe tak nějak zapadalo. Nahoře Právo, Dnes, Blesk a, bulvár odpustí, už jenom hůř, … po tím časopisy, které tím „hůř“ rovnou začínaly a dole křížovky a tak. Napadlo mě, jak se vlastně může k těm místním starším usedlíkům, kteří jsou vážně milí, … jak se k nim může dostat něco jiného, než co tu dřímá ve stojanech. Jak se tu tiše udržuje ten informační tunel, ze kterého není vidět do stran. Ale třeba se hrozně mýlím. Třeba všichni doma po večerech ždímají čerstvé zprávy z internetů a televizní satelity mají naostřeno přesně na BBC a tak, ale … nejsem si touhle představou moc jistý. A volby jsou za dveřmi. Tak hlavně tady nic nerozviřovat, že.
