Tak už se zase lomí rukama. Pleská se do čel a kroutí hlavou. Jasně že mluvím o právě skončených volbách, o čem taky jiném. Taky bych mohl dělat ten masážní tělocvik a ještě si mnout oči při pohledu na výsledky, ale nebudu. Jsem už zocelený tím, jak jsem za poslední čtvrtstoletí nikdy nepoznal pocit člověka, který by zvolil nějakou vítěznou stranu nebo kandidáta. Snad proto teď netrpím takovým tím „klubovým“ nadšením nebo chandrou nad aktuálními výsledky.
Díval jsem se včera na ty barevné sloupečky grafů a cítil jako nikdy před tím, že vlastně zoufale nevím, jestli to spěje k lepšímu nebo k horšímu. Srpy a kladiva v Ústeckém kraji dostali trochu na frak, to je pravda. To mě osobně potěší vždycky, ale… je to vlastně vítězství? Na čelo se místo nich prodrala známá firma onoho multipreclíkáře. To je pro někoho vítězství, pro někoho důvod k alarmu … ale upřímně … dokáže někdo odhadnout další dění? Stačí si vzpomenout, co následovalo po jejich ovládnutí mnohých radnic a magistrátů – soupeření, hádky, rozpad. Moc je prostě trochu mrcha.
Navíc – sami ji pro sebe nemají. A to vyjednávání o věcech budoucích jim opravdu závidím. Materiál se jim k tomu sešel kvalitní. Samozřejmě se nabízí nejjednodušší varianta s komunisty. A tady jsem právě u té jejich „porážky“, co by mě byla bývala tak rozveselila, kdyby byla vážně opravdová. Když k tomu připočítám nedávné doporučení koblihového generálního tajemníka, že „se soudruhy by to šlo“, jeví se tahle varianta jako velmi možná. Inu krev není voda, že.
Ale na druhou stranu, je tu vážně jiná možnost? Jestli ano, tak velmi krkolomně. Nabízejí se už jenom dvojí demokraté, jejichž příspěvek je dosti křehký na vládu v kraji. Ty oranžové vede boxer s jižním temperamentem, těšící se oblibě na Hradě, největší předností těch modrých je, že pořád existují, jak včera potvrdil jejich předseda. Jak by tenhle koktejl fungoval, nezkusím ani odhadnout.
No, a ten černý vzadu uzavírá řadu. V tomto případě růžovonahnědlý konglomerát velebojaponců. Na jejich budoucí pozici jsem zvláště zvědavý, protože tu případnou oficiální spolupráci s kýmkoli nad nimi, považuji za učebnicové spolknutí žáby.
Možné je v Ústeckém kraji ale asi opravdu všechno a jakékoliv predikce jsou tu na úrovni věštění. Skvěle nám to například předvedli Severočeši.cz, kteří se ukázkově samospláchli do politického septiku. Zahlédl jsem také názory, jaká je škoda, že se menší strany, které nepřelezly pětiprocentní limit, nedokázaly lépe dohodnout, tříštily síly a přitom to mohly málem společně vyhrát. Inu, teorie je krásná věda, ale lidi jsou lidi. Konec konců, kdyby totéž udělaly ty strany, které vyznávají srpy, kladiva, ozubená kola, basebalové pálky a jiné nářadí, mohla by nad krajským úřadem vlát nová standarta – rudé trenýrky s hnědým pruhem vzadu. Takže u nás na severu to asi dopadlo na ty naše poměry tak, tak.
