Jdu si tak před pár dny s taškou nákupu z krámu (pár piv a tak, abych se vyhnul těm podivným otvíracím dobám, které se střídají s návaly hladových zákazníků) a tu mě napadlo zdvihnout hlavu a zadívat se na nebe.
Blížil se brzký podvečer a po celodenní mrazivé modři se obloha pomalu zatáhla síťovanou nízkou oblačností. Slunce už pomalu začínalo zapadat, a tak vysoko nad tou modrošedou mozaikou osvítilo čáru za letadlem, která obvykle bývá bílá, ale v této prchavé chvíli na sebe vzala zářivě zlatou barvu.
Vydoloval jsem volnou rukou z kapsy telefon a snažil se ten okamžik zachytit. Nedařilo se mi valně mými nešikovnými prsty, ale foťák přece jen několikrát cvaknul. Až doma, na velkém monitoru počítače se ukázalo, že přece jen něco to sklíčko starého aparátu zachytilo. Zaradoval jsem se. Konec roku před nosem a v počítači fotka, která se může ke psaní v takovém období náramně hodit.
Myšlenky se rozběhly. Nejdříve se mi chtělo psát o tom, jak by bylo skvělé na tu zlatou linku naskočit a vypadnout z téhle země, kde se zákazy a nařízení šíří jako španělská chřipka a kde zlá vůle udavačova (jinými slovy horlivost uvědomělého občana) může komukoliv a kdykoliv udělat ze života peklo… ale nakonec jsem od toho ustoupil. Špíny a beznaděje si užijeme i tak za celý rok dosti a o nadcházejících volbách bude jistě rozhazováno z žumpy vrchovatě – tak proč ještě teď, že. Zkusil jsem tedy alegorii o tom, jak nad námi probliklo zlaté světlo na konci tunelu … ale cítil jsem, že přehnaný optimismus mi jaksi nejde z duše, pokud ovšem za štěstí nepovažujeme to, že si za zvýšenou almužnu budeme moci koupit o něco více nepotřebných krámů a laciných náhražek, kterým tak eufemisticky říkáme jídlo. Nabízelo se také jakési duchovní pojednání o úkazech ze světů nadpřirozených, ale to po mě prosím nechtějte, zvláště ne v této zemi, kde si je skoro každý svou vlastní jednočlennou církví.
Díval jsem se tedy na tu fotku a přemýšlel co s tím. Jediné, co mě napadlo, bylo přání, ať každému na cestu dalším rokem svítí zlatá čára, hvězda, půlměsíc nebo co já vím… tak, že bude vidět, kam šlape a jestli tím někomu neubližuje. To přece není úplně málo.
