18
Fri, Aug

Co mají teroristé obecně (a ti ze samozvaného “Islámského státu” zvlášť) společného třeba s nejznámějším českým komediálním duem Ovčáček-Zeman, anebo s opruzeninami z “Nočních vlků”? Za a) bez médií by neexistovali (to by neexistoval nikdo, ale víme přece, jak to myslím...); za b) neexistovali by ani bez příslušných mýtů.

Nadpis je politicky nekorektní. Je nadnesený, přehnaný, hysterický. No a co? Však ti “oni”, kteří nám jdou po krku, také nejsou zrovna frekventanti nedělních církevních škol...

A nyní trochu připovysvětlení: před pár dny promluvil “na televízi” předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský. Jeho šedin je třeba si vážit, vykonal toho v politice i v justici jistě hodně dobrého, ale principům demokracie, respektive parlamentní demokracie nerozumí. Nebo možná rozumí, ale ve svatém boji za zájmy kohosi jiného, je dokáže dezinterpretovat, až rozum bolí...

Vždy před vánočními svátky se to začne hemžit těmi hřejivě a kolébavě do hlavy vlézajícími návody na usebrání, na sebezpyt, na odpoutání se od každodenních trampot. V tenhle čas se naše bezbožná společnost (“jsem tak trochu věřící”, “věřím v Boha, ale...”) začne křišťálově čistě zajímat o nějaké “hlubší”, “vnitřnější” hodnoty, na které celý zbylý rok očividně dlabe.

Tuhle jsme s kapelou někde hráli a zase se mě někdo zeptal, co je to vlastně za druh muziky. Tak jsem chtěl pyšně a namyšleně odpovědět, že se snažíme o “seriózní” muziku, což by bylo násilné přirovnávání se k tomu, co dělal svého času geniálně Dežo Ursíny. Čili jsem to nemohl říct a vlastně ani nevím, jestli to, co dělám, je seriózní. Pak mě napadlo říct, že je to něco jako “folk rock”, jenže jsem z toho pomyšlení málem hodil šavli, protože mi přišlo, že v současné době by “folk rock” asi zněl jako jako “Šlágr TV”, ovšem na pervitinu...

Před rokem, v listopadu 2014 se dostalo Miloši Zemanovi do té doby největšího veřejného ponížení. Došlo k tomu na setkání s občany při příležitosti oslav 25., potažmo 75. výročí událostí let 1939 a 1989. Prezident Zeman si loni pozval na pražský Albertov prezidenty sousedních zemí a chystal se na velkou slávu při níž byla odhalena pamětí deska studenstkých obětí. Ovšem, velká sláva pro pana Zemana se jaksi nekonala. Všichni ostatní prezidenti pronesli výtečné projevy, byli nadšeně přijati přítomnou veřejností a - český prezident byl vypískán, vyhučen a oházen vajíčky. Myslím, že se ta událost s přehledem dala označit pojmem “trapas”. Nebo dokonce “mezinárodní trapas”.

Při sobotním (9.4.2016) slavnostním ceremoniálu předávání hudebních cen “Anděl” se najednou vítězka jedné z kategorií Lenka Dusilová vyjádřila k politické situaci. Kritizovala prezidenta Zemana slovy (kromě jiných) : “Nesouhlasíme s tím, že prezident podlézá režimům, které popírají svobodu a demokracii.” A pokračovala: “Jestli se to nelíbí i vám, prosím, nebojte se dát najevo svůj názor.” Což jsou, podle mého, ještě důležitější slova, než samotná kritika pana Zemana.

Události páteční pařížské noci nám opět připomněly, že jsme ve válce. Jenom to, úměrně nejspíš k tomu, jak se nás s touto válkou spojené události dotýkají či nedotýkají (osobně), většinově bereme jako více či méně vzdálený boj. Válka s terorismem nezačala minulý pátek, nezačala ani 11. září 2001. Terorismus je, bez nadsázky, starý jako lidstvo samo, neboť akce, které se dají označit nálepkou “terorismus”, tu proti sobě používaly protivné strany od úsvitu lidstva. První opice, která přestala s nepřátelskou tlupou bojovat “jen” pomocí řevu a mávání klackem, ale sáhla po mamutí kosti, kterou nepřátelskou opici třískla po hlavě, použila nezvyklé “teroristické” metody. Zrovna tomuhle ale říkáme “pokrok”, což se o ozbrojených útocích na civilní obyvatelstvo zrovna říct nedá.

Člověk se pořád dožívá překvapení. Samozřejmě bylo delší dobu známo, že když někdo podniká přes firmy, které nejsou ničím jiným než prázdnou “poštovní schránkou”, či adresou, nejspíš půjde o “podvod na daních”, o “ulité peníze”, prostě o nějakou - legální - levárnu. 

V pondělí, 9. listopadu 1989 se člen vedení tehdejší NDR Günter Schabowski “spletl”. Nějak prý špatně pochopil, na čem se tehdejší dederonské politbyro shodlo a vypustil do světa informaci, že hranice NDR jsou s okamžitou platností otevřeny. A zeď v Berlíně, symbol rozdělení jak Německa, tak vlastně i světa, šla dolů na to tata! Té slávy! Té symboliky!

Už se v tom nějak přestávám vyznat. Čím dál častěji si povzpomenu na mé mrtvé příbuzné, co si asi mysleli, když nastupovali do transportů... Říkali si třeba, že jim je ještě dobře? Říkali si, že ještě žijí a tak není vše ztraceno. A že Terezín je ještě fajn...?

Ani si nedovedete představit, jak rád bych zase jednou napsal, že se mi nejnovější vystoupení, projev či rozhovor nejvyššího představitele státu líbil (-o). Naposledy jsem to mohl říct o veřejných projevech presidenta Václava Havla. Od chvíle, kdy z úřadu odešel - ani ťuk. Jak to tam na Hradě vzali do rukou “prognostici”, nedá se to ani poslouchat, natož si z toho něco odnést pro vlastní potřebu.

Já vím, ten člověk je génius. S takovým si jeden jen těžko nějak pokecá. Nejspíš se s ním nedá ani polemizovat, tak to prostě jen zkusím, i když to nemá cenu. A že je to génius, to je přece jasné. Vystudoval práva za devět měsíců! Považte! Jsou lidé, znám je, kteří študýrujou na právníka třeba i pět, šest let. A on, čuprda, to zmákne za devět! Měsíců! Klobouk dolů, všechno dolů! Jen ruce asi - před ním - hezky pěkně nahoru!

Moje pravidelné pondělní psaní k vám tentokrát putovalo ze slovutného města Strasbourg (česky Štrasburk), čímž se snažím omlouvit pozdní vydání. Poslové dělali, co mohli...

Asi tady těžko přidělám něco neobyčejného nebo nového na téma “Jak bude David Bowie chybět světu”. Musím ale přiznat, že jsem se přistihl nad sebezpytem. Jsem z jeho náhlého odchodu smutný? Zasáhlo mne to? Jo, asi jo. 

Tak určitě! Je to reklama, to co tady píši. Avšak popořádku: scénárista a režisér Petr Zelenka (a jeho přátelé, jak je pravidelně uváděno v titulcích) dal (-i) světu po mnoha letech další veledílo. Nedělám si legraci, ani to nemyslím ironicky.

Co je to slib? Pomožme si pro začátek stručným výkladem pojmu. Wikislovník to podává takto: “projev vůle, závazek, že mluvčí v budoucnu něco udělá, nebo se naopak nějakého jednání zdrží”. No, řekněte sami, zni to dobře, zní to splnitelně, zní to rozumně, ale hned pár vteřin (lépe - sekund) poté, co na pojem “slib” pomyslíte, vám jistě vytanou na mysli stovky případů, kdy sliby neznamenaly vůbec nic. “Sliby - chyby”, říká lidová moudrost.

Hlásím příchod! Omlouvám se panu Řediteli a také tisícům věrných čtenářů, kteří po minulé dva pondělky marně čekali na má písma. Mohl bych se pokusit o nějakou výmluvu, ale neudělám to. Pán Bůh také v neděli odpočíval a já nejsem Pán Bůh, takže jsem občas unavenější a často línější než On, takže moje „pauza“ trvá holt i dva týdny. První z těch pondělků, ten předvánoční, jsem se normálně fláknul  a pak už v tom předvánočním shonu nenašel klidnou chvilku na zprávu pro Vás.

Tenhle blog už jistě někdo napsal. Řekl bych, že tak před pěti, desíti tísíci let. Tehdy tu bylo pusto prázdno, a zničehonic slezli lidé ze stromů a začala civilizace. Tááák určitěěééé... Teď se zdá se, že se to v příštích pár tisíci letech zase prudce změní. Přesně podle trochu pozměněné, zlidovělé podzemní písně: “My žijeme tady, to je tam, kde se jednou zjeví - mimozemšťan!” (Vím, je tam chybka v básnickém metru, ale nešť...)

Před nějakým rokem, přesněji v lednu 2015, prohlásil prezident Zeman při jednom z výtoků jeho nechvalně známých vejšlepchtů, konkrétně na shromáždění u příležitosti osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, že proslulý český novinář Ferdinand Peroutka byl fascinován Hitlerem, a že o něm dokonce napsal oslavný článek s názvem “Hitler je gentleman”. Pan Zeman argumentoval tím, že článek na vlastní oči četl, a to v dobovém čísle “společenské revue” Přítomnost. Navíc si hlava státu dokonce pamatovala, že zmiňovaný článek byl umístěn na titulní straně vlevo dole.

“Všichni tady jsou najednou velkohubí vlastenci. Sedí a čučí na bednu. Kdyby ale vyjeli padesát kilometrů za hlavní město... A nakoukli by do chalup, viděli by, jak tam lidi žijou. Jaký jsou tam pijácký svátky... Na vesnicích už nejsou skoro žádný chlapi. Vymřeli. Mentálně jsou na úrovni dobytka, chlastaj do bezvědomí. Dokud se prostě někam nesvalí. Pijou všechno, co hoří: od okurkový pleťový vody až po benzín. Pijou a pak se rvou...”

Už nějaký ten týden řeším, co si vlastně mám se sebou počít. Ne v nějakém přísně existenciálním smyslu, nýbrž ve zcela praktické záležitosti. Mé pochybnosti o soukromém hodnotovém systému vypukly s aférou “Dieselgate”. Nějaký koumes ve Spojených státech přišel na to, že některé automobily koncernu Volkswagen, konkrétně některé typy turbodieslových motorů, jsou vybaveny softwarem, který rozpozná, kdy se auto nachází na technické kontrole hodnot vyfukovaných zplodin.

Další články...

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)