weby pro nejsevernější čechy

Lucie Bílá a Petr Malásek, Varnsdorf 2016

Do Varnsdorfu se vrátila Lucie Bílá, tentokrát v režii domácích, do Městského divadla. V neděli 24. dubna 2016 a divadlo praskalo ve švech.

Před vystoupením mnohonásobné slavice se na pódiu představil sbor Základní umělecké školy ve Varnsdorfu (Samteky) a sbor Gymnázia Rumburk N.T.C. Pak mlčky nastoupila Lucie Bílá a začala zpívat. A posluchačstvo bouřilo. Ovace vestoje.

Je tu mezi váma nějaký Jirka? A chceš pusu?

Vystoupení to bylo těžce profesionální. Skvělý zvuk, skvělý hlas, perfektní světla. Dost dlouho jsem si říkal, že rozumně žádné proslovy a deklamace. Jenže pak to stejně přišlo. Jste skvělí. Jste jedinečné publikum. Zpívala bych o život, i kdyby vás tu bylo jen 10. Nejraději bych se vám rozdala. Kéž by zrovna tenhle večer trval nekonečně dlouho. (Autogramiáda nebude, ani náhodou). A obecenstvo zobe, jako kdyby to snad byla pravda a ne jen role, opakovaná večer co večer, sál co sál, vystoupení co vystoupení. Tak nějak mi naskočilo to, co psal kolega Pavel. Opravdu bezhlavě věříme všemu, co nám kdo nakuká?

Jo, a krajně mi vadí agenturní způsob provedení koncertu. Opravdu těžko rozdýchávám mladé úspěšné plkaly, kteří jen zdržují začátek koncertu a ani si nejsou schopni zapamatovat, koho si vybrali jako předskokana, a na závěr pak tropí „nečekanou“ a „překvapivou“ scénku. Himbajs, šůviks, to to zase schytám. Jenže křičte si na mě, bijte si mě, mučte si mě chlebovou polívkou! A stejně jsem nejšťastnějším chlapcem na světě“ – zafotil jsem si, ale opakovat to asi nemusím.

A agenturní video:

https://youtu.be/C01CJT2g9OM

Tagy