Může se někomu zdát, že vozit Jardy na Kladno je stejně marná pošetilost jako vozit dříví do lesa. Ale není to tak. S Broukovcovým Kamdivadlem jsme přesně tohle udělali a byla to zatraceně dobrá volba!

V příjemném jarním počasí a v radostné (až pankáčsky uvolněné) atmosféře proběhl o víkendu 11.-13. května v libereckém Malém divadle již sedmý ročník festivalu moderního divadla WTF?!

Na české poměry jde o profesionální přehlídku výjimečnou v mnoha ohledech -- pořádající a vesměs i diváctvo jsou mladí nadšenci, velmi pestrá a pozoruhodná dramaturgie, možnost nahlédnout do kuchyně přeshraničních souborů, několik skutečných lahůdek. Ti, kteří milují divadlo a zároveň neoblibují nažehlené a nablýskané oficiality, nesměli v Liberci chybět.

O taoismu nevím nic, přesto mě představení, jež taoismus inspiroval, pohltilo, pozřelo a na konci vyplivlo do severočeského Liberce naprosto rozbitého na jednotlivé součástky a nechalo mě přemýšlet o životě a světě jinak. Snad lépe.
(S)tvoření, jak se tohle dílo jmenuje, vzniklo pro (mezinárodní) baletní soubor Divadla F. X. Šaldy, ale balet to není, i když tu uvidíme baletní skoky a zvedačky a všelijaké další nástroje tanečníků a tanečnic. Máme tu komplexní jevištní tvar, jehož rámec tvoří shora zmíněný taoismus, jeho principy a prvky, na kterých stojí. Tedy: voda, dřevo, oheň, zem a kov. A pět lidských emocí, s nimiž jsou spojovány: strach, hněv, radost, zádumčivost a žal. Když je řeč o elementech, je to celkem nevinné a nekonkrétní, s emocemi je to daleko ostřejší; jedna radost na přesilu čtyř dalších neradostných emocí je hodně velká zátěž.

Konec starých časů je satira Jaroslava Žáka, autora, který je spojován zejména s filmy ze studentského prostředí (Cesta do hlubin študákovy duše a Škola základ života). Jeho tvorba po válce, a zejména po roce 1948, se šéfům nově implantovanému režimu nehodila. Satira, která si bere na mušku to nejhorší, co nová doba přinesla, odsoudila Jaroslava Žáka k životu mimo oficiální literární provoz a knihy psal vlastně bez naděje, že budou vydány. Vešly tak ve známost až po roce 1989.

Ve středu 4. dubna 2018 byl ve skupině "Speciality" v Městském divadle ve Varnsdorfu k vidění (ale hlavně slyšení) scénický epos uskupení Wariot Ideal s názvem GundR.

Hned několik "nálezů" si může s nejnovější premiérou (v pátek třináctého !) připsat Činoherní studio v pozvolna ke konci se chýlící divadelní sezóně Ztráty a nálezy. Na ústeckou scénu se po více jak třiceti letech vrací sociologické drama PAZOUR britského dramatika Howarda Barkera (tehdy v Krobotově režii s Ondřejem Vetchým v titulní roli; docela by mne zajímalo, zda existují kromě mne i další pamětníci tohoto představení). S ním se po delší době vrací "domů" také režisér Jiří Pokorný.

Další články...

ee Snapseed

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)