weby pro nejsevernější čechy

Modrý kocour se rozjíždí (i když zahájení nás teprve čeká)

Turnovský divadelní svátek, festival Modrý kocour, se v roce 2017 rozrostl. K dlouhé řadě představení přibyla i herecká dílna. Na tu, která se měla věnovat divadelnímu svícení pro nedostek účastníků, bohužel, nedošlo.

Prvním divadelním představením (už ve středu večer a divadlo bylo zaplněno uspokojivě!) bylo Rozmarné léto, které uvedl divadelní soubor Klapý mimo soutěž v sekci hronovské inspirace.

Léto, i když jeho zbůsob je poněkud nešťastný a tři mudrlanti. K tomu jedna paní plovárníková a kouzelník Arnoštěk se slečnou Annou, kteří naruší poklidnou venkovskou idylku všichni známe a soubor se s předlohou a její poetikou, kterou vnímáme hlavně skrze Menzelův film, popasoval se ctí.

Ve čtvrtek pak už následoval ostrý start. Novináři (všichni tři) byli přizváni na hereckou dílnu, kterou vede Michal Samir (režisér, scénárista a režisér, tady rovněž v roli šéfa porty). Adepti herectví rozmanitého věku si vyzkoušeli metodu, která se učí mimo jiné v Londýně a s vervou se učili pohybovat se v prostoru a čase jinak, než je běžné.

Odpoledne se už začalo na ostro.

Divadelní soubor beze jména z Liberce sehrál inscenaci Leni, která vznikla na motivy knihy Zdeňky Bezděkové Říkali mi Leni. Mladý soubor pracoval se silným textem formou jakéhosi aranžovaného scénického čtení, z textu vybral nejdůležitější momenty a ukrátil ho na snesitelnou délku. Bylo to divadelní, ale divadlo to úplně nebylo. Řekl bych: textApel s důrazem na slovo apel.

Další mladý liberecký souboro Tadam uvedl Záblesk, pohled do antiutopistického budoucího světa plného nástrah a nebezpečí a stejně jako předchozí představení se ani tady nejednalo úplně o divadelní hru, ale o jemně herecky ilustrovaný text, ve kterém se po tarantinovském způsobu střetávají zdánlivě nesouvisející příběhy, aby nakonec dospěly ke společnému konci.

(Neberte to nijak pejorativně, ale celou dobu mi přišlo vtipné, jak mládenci a slečny interpretují text hodně dospělý, plný deziluze a marnosti, který navíc neúprosně spěje k tragickému konci s tvářičkami stále ještě spíše dětskými! Rozhodně bych od nich ten samý kus rád viděl za nějakých deset patnáct let, kdy některé situace a významy budou mít i pro ně jiný, než abstraktní význam.)

Na představení Vázání Kytice Pivovarské zahrádky Miletín jsem se těšil, neboť se jedná o mystifikační tragikomedii ze života Karla Jaromíra Erbena a – mírně řečeno – byl můj pocit hodně rozpačitý.

Ten nápad, že Karel Jaromír Erben vůbec nechtěl tvořit dílo tragické a smutné, ale naopak rozverné a milé, ale shodou okolností a života vůbec musel svůj přístup přehodnotit, je skvělý. Jenomže jeho realizace nenaplnila očekávání.

Autorské předělávky některých notoricky známých Erbenových textů vyvolávala spíš pocit známý ze zvolání whats the fuck! Trensformace Polednici na Pohlednici pak vzbudila už jenom němý udiv.

Závěrečná scéna prokletí Karla Jaromíra milenkou, kterou opustil, však jistou sílu měla.

Myslím si ale pořád, že tohle téma a tenhle nápad by se rozvinout dal, vyžaduje to však pečlivější práci s (básnickým) textem. Jenomže je potřeba najít dalšího Karla Jaromíra Erbena.

Studenti z pardubického souboru HawaDrama uvedli potom hříčku Život a doba Firrivachtyvachty.

Byli opravdu vtipní a dokázali na jednoduché scéně odehrát a odzpívat několik kapitol ze života zlevněné pohovky!

Kdyby (a až) bude jejich výkon sebejistější a suverénější, najdou si jistě svoje diváky a když to dobře dopadne, zůstanou u divadla i dál. A bude to veliká prča.

Čtvrteční finále patřilo místnímu Turnovskému divadelnímu studiu, které uvedlo hru Ponožky.

Absurdní souboj o tom, komu patří ponožky, který vedou dva značně opotřebovaní muži, nastoluje mimoděk otázky o pravdě a lži, o moci a podřízenosti, o nadřazenosti a submisivitě. Vesele smutné představení, při kterém vám začíná tuhnout úsměv na tváři.

(A do toho ty krásné dívky – ví, že byla jenom jedna – které do rozhovoru dvou dědků přinášejí podivný neklid. O závěrečném sdělení, které tu nebudu, abych vás neošidil o pointu, až si někde Ponožky vyčucháte, sdělovat.)