Dnes večer (21/4/2017) uvede činohra libereckého divadly F.X. Šaldy komedii Don Juan: „hudební road movie“ napsaná volně podle Molièrovy hry Don Juan. Režisér Tomáš Svoboda na textu hry spolupracoval s dramaturgem Tomášem Syrovátkou. Jejich verze vychází z Molièrových postav a základních situací, ale hledá k nim paralely v dnešním světě. Juan tak např. nepojede na koni, ale v autě, Sganarelle nebude Juanovým sluhou, ale dokumentaristou, který o Juanovi točí film. Filmové studio je také inspiračním zdrojem pro výpravu hry, všichni herci průběžně fungují jako „filmový štáb“ a dění na jevišti je zabíráno kamerou a projektováno na plátno v pozadí scény,jak se píše v tiskové zprávě, se kterou se dá v podstatě souhlasit.
Don Juan je střelec, který prochází dějem, střídá ženy jako na běžícím pásu a jde na to pěkně zostra, kalhotky jsou většinou dole než řekneš švec. Ženy mu podléhají s radostí, někdy pravda poněkud rychle a zběsile a spíše díky režii, která nemá čas nechat rozehrát Tomáše Impseila nějakou opravdu velkolepou šarmérskou scénu. Stačí když se takhle postaví a .. a je to. Rafinovanost jde stranou, musíme to stihnout rychle.
Ačkoli ženy a dívky, které Juanovi padnou do náruče a do lože, jsou v progamu vybaveny upřesňujícím označením ‚z Liberce‘ a může to tak klidně být, nemohl jsem se při sledování generálky zbavit pocitu, že se díváme na příběh z Balkánu. Asi za to mohou zlaté řetězy mstitelů a jejich přehrávaná tupost. Možná jsem ale jenom málo obeznámen se zvyky a inteligencí libereckých gangsterů…
Kdo si roli vděčně svedené samičky vyloženě užívá je princezna Eliška Jansová a její studie blbky z autoservisu je ukázková. Což je o to smutnější, že vzorů má opravdu mnoho.
Scéně na začátku dominuje stylizace filmového ateliéru, potom makety automobilů a nakonec nic. Některé nápady jsou opravdu za milion dolarů. Třeba z myčky automobilů se točí hlava nejen hercům, kteří si ji mohou zahrát.
Když jsme se na tiskové konferenci zeptali autora a režiséra Tomáše Svobody o jaký žánr se v případě tohoto Dona Juana jedná, tvar je poněkud rozvolněný, odpověděl nám, že tohle je otázka pro recenzenty. A dodal, že jeho oborem jsou píčoviny, někdy větší a někdy menší, a tahle je docela velká. S tím lze bez problému souhlasit a pro úzkoprsé čtenáře mohu dodat, že tady se jedná o píčovinu, při které se budou diváci docela dobře bavit.
A při dobré konstelaci může dojít u závěrečného monologu Juanově u jeho napodobovatelů v hledišti k skoro jistému znejistění.
Ale pak, když si dají na baru skleničku, už to nebude tak horké.
A genderové aktivistky budou psát protestní petice.
