Často jsem si při čtení Sedmé funkce jazyka, druhého románu autora známé prózy HHhH, říkal, jak by mi prospělo, kdybych se kolem roku 1980 líp učil a kdybych více sledoval dění ve Francii. Ale pak mi došlo, že tou dobou nebyl zrovna u nás informací z této země nadbytek. A tak jsem prostě Sedmou funkci jazyka četl (nelze přestat!) a po ruce měl Wikipedii a jiné slovníky (kniha samotná je vybavena základním informačním glosářem, který připravila její překladatelka Michala Marková), abych se v ději a reáliích lépe zorientoval. Nakonec to klaplo, a ačkoli jsem možná (vlastně zcela jistě) nedocenil všechny špílce, které Laurent Binet svým čtenářům připravil, jsem momentálně nadšeným fandou Sedmé (i předchozích šesti) funkcí jazyka!

Anotace na tuto knihu mimo jiné praví, že se jedná o první komplexní monografii věnovanou české hrůzostrašné literatuře. Na téměř pěti stech stránkách mapuje její autor vývoj tohoto žánru v širším kontextu dějin české literatury 19. a 20. století i jeho balancování na pomezí populární a umělecky náročné tvorby.
A právě to zmíněné balancování je to, co považuji na této knize (bez ohledu na její opravdu obrovskou šíři a kvalitu informací uvedených do patřičného kontextu) za nejzajímavější, na to, co tu udržuje jakési napětí a vytváří zajímavé přesahy.

Kameraman Jaroslav Kučera byl určujícím umělcem pro celé generace filmových diváků. Měl jsem nutkání napsat hlavně těch starších, těch, kteří pamatují československou novou vlnu v plné síle, ale tahle vlna je stále dostatečně mohutná na to, aby zasahovala v iniciačním věku další a další kinofily. I pro ně je Kučerova estetika filmového obrazu (třeba Sedmikrásky nebo Ovoce stromů rajských jíme) naprosto nepřehlédnutelná, a i když se za ta léta ve filmu zkusilo ledasco, Kučerovo pojetí obrazu je ve své syrovosti neopakovatelné.

Dvojjazyčná německo-lužickosrbská kniha nazvaná Pět století (Fünf Jahrhunderte – Pjeć lětstotkow, editor Jan Malink, vydalo nakladatelství Domowina Budyšín v roce 2017, 186 stran) přináší dosud nejúplnější informaci o náboženské reformaci v srbské Lužici. Její editor, současný superintendant neboli hlavní duchovní správce více než asi třiceti tisíc lužickosrbských evangelíků, Jan Malink ji sestavil z devatenácti příspěvků, z nichž tři napsal sám.

Jaroslav Hašek, spisovatel, který literaturu nejen psal, ale také žil napsal (a nedopsal) jedinečný humoristický román Švejk, který se i po skoro sto letech naprosto vymyká z linie tuzemské tvorby.

Zajímavé a nepříliš známé informace o dramatickém období historie našeho regionu krátce po druhé světové váce, tedy česko-německo-polského trojmezí dnes zvaného Euroregion Nisa, přináší kniha Kwestia Żytawska 1945-1949 (Žitavská otázka 1945-1949). Jejím autorem je profesor Slezského institutu v Opolí Piotr Pałys a o vydání na sklonku roku 2016 se postaral Państwowy instytut naukowy – Instytut Śląski w Opolu.

Písničky Patti Smith mě vždycky nějak znepokojovaly, při četbě její poslední knihy M Train jsem cítil uklidnění. Uklidnění až takové, že jsem se občas musel podívat, jestli je ona opravdu autorkou téhle vzpomínkové knížky. Je. Myslím, že to co je ale pořád stejné, to co u téhle zpěvačky, spisovatelky, básnířky … autorky najdete, je vždycky naléhavost, se kterou své příběhy vypráví.

Další články...

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)