Michel Faber, spisovatel a novinář, a také zdravotní sestra, pro někoho Holanďan, pro někoho Skot a pro jiného Australan, který se proslavil svou knihou Kvítek karmínový a bílý, postavil čtenáře v závěru minulého roku před další literární výzvu. Knihu zvláštních nových věcí. Knihu, která je silně ovlivněna smrtí autorovy ženy Evy, kniha, která má ambice rozdrásat duchovní priority vnímavého čtenáře.
Snad by to mohl být jen takový prostý příběh manželského páru z lehce vzdálené budoucnosti, kdyby to ovšem nebyl drtivý a bolestný příběh z přítomnosti každého z nás.

Na konci roku 2016 vyšla v nakladatelství PROSTOR v českém překladu kniha německého autora, který pracuje od roku 2007 jako tiskový referent Rakouského velvyslanectví v Praze, kde také žije se svou manželkou a dvěma dětmi. Autor se jmenuje Andreas Wiedemann a kniha „Pojď s námi budovat pohraničí!“ - Osídlování a proměna obyvatelstva bývalých Sudet 1945–1952.

Písničky Patti Smith mě vždycky nějak znepokojovaly, při četbě její poslední knihy M Train jsem cítil uklidnění. Uklidnění až takové, že jsem se občas musel podívat, jestli je ona opravdu autorkou téhle vzpomínkové knížky. Je. Myslím, že to co je ale pořád stejné, to co u téhle zpěvačky, spisovatelky, básnířky … autorky najdete, je vždycky naléhavost, se kterou své příběhy vypráví.

Pražské příběhy od Dana Hrubého je robustní kniha, široká v ramenou, posazená, něco jako chlapík, na kterého nejde spěchat. Takový ten týpek, o kterém si na první pohled myslíte, že dokonale zapadá tam, kde jste ho objevili, ale po delší známosti zjistíte, že je to všechno trochu jinak.

Kameraman Jaroslav Kučera byl určujícím umělcem pro celé generace filmových diváků. Měl jsem nutkání napsat hlavně těch starších, těch, kteří pamatují československou novou vlnu v plné síle, ale tahle vlna je stále dostatečně mohutná na to, aby zasahovala v iniciačním věku další a další kinofily. I pro ně je Kučerova estetika filmového obrazu (třeba Sedmikrásky nebo Ovoce stromů rajských jíme) naprosto nepřehlédnutelná, a i když se za ta léta ve filmu zkusilo ledasco, Kučerovo pojetí obrazu je ve své syrovosti neopakovatelné.

O designu vyšla v posledních letech hromada knih, některé skvělé, jiné dobré a některé prostě jenom naskočily na vlnu a popularitu tohoto trendu. Na konci loňského roku ovšem objevila se v knihkupectvích publikace, která je nepřehlédnutelná a to nejenom proto, že je to bichle a má svou váhu (nosil jsem ji v batohu celý den, vím o čem mluvím), ale hlavně proto, že se tématu věnuje systematicky a strukturovaně.

Z mladého, nijak úspěšného rozvědčíka, kterého jeho mateřská agentura zaparkovala do vcelku nezajímavé destinace ve východním Německu, tou dobou poměrně nudné díry jménem Drážďany (i v endéer přezdívané údolí dutých hlav, v údolí Labe, nebylo možné přijímat západoněmecké televizní programy) se stal jedním z nejmocnějších mužů planety, ve svých rukou shromáždil ohromnou moc a jeho pozice je, jak se zdá, neotřesitelná. Jak je to možné? Kde se vzal nový ruský car jménem Putin? Na tuhle otázku podrobně a zasvěceně odpovídá Steven Lee Myers.

Další články...

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)