Nějak není čas na knihy, rovnám je tedy na police a dokonce do polic elektronických a není kdy je číst a tak proto, že nevím co dřív, zastavil jsem všechno, uvařil si kávu a jednu knihu přečetl. Měl jsem ji navrchu elektronické hromádky a měl jsem ji navrchu proto, že je to knížka skoro místní.
Pavel Časar vydal sbírku básní, která se jmenuje Chvilky mezi nápoji a ten název se mi líbí, protože to tak občas taky takhle mám, že při čekání — mezi pivy — a mezi fernety — píšu básně na účtenky.
Jestli se ve svém odhadu nepletu, vznikl takhle, za ty roky, štůsek básniček, které by bylo rozhodně škoda vyhodit (nezařadit do osobního svazku Živ jsem byl).
Najdeme tu verše všelijaké: milostné i takové ty chlapské, hodně osobní i jen tak pověšené do vzduchu.
Já jsme vybral jednu, která není z ani jedné jmenované kategorie, tuhle řidičskou, smutnou a místní. (Ostatně Pavel bydlí přes dva kopce v Kamenici).
Křížový cesty
Jak cesty křížový
jsou ty hlavní tahy.
Věnec, kytka, kříž
– co všechno škarpy zdobí!
Kříže, pod nimiž nejsou hroby
jen krev, osudy
a zloby.
Je to jak jezdit hřbitovem,
mementa zdálky zdraví,
padli tu křesťan s pohanem
– i jemu ten kříž dali.
Stejně velkou rychlostí jak oni
ta místa míjí
pozůstalí.
Dost přesné. Bohužel.
Tahle knížečka je zatím jenom elektronická, můžete ji koupit tady, má profil na fb, takže tam můžete komunikovat i s jejím autorem.
Mimochodem: Pavel Časar je aktivní i jako divadelník a režíroval jedno představení, které jsem viděl na letošní Děčínské bráně, konkrétně se jednalo o hru Slawomira Mrozeka Letní den, která je naprosto úžasná; to už jsem jednou napsal, píšu to sem znovu jenom proto, že nastartovala mé nové polské období. Takže se, až to přečtu, máte na co těšit.
