Zajímavé a nepříliš známé informace o dramatickém období historie našeho regionu krátce po druhé světové váce, tedy česko-německo-polského trojmezí dnes zvaného Euroregion Nisa, přináší kniha Kwestia Żytawska 1945-1949 (Žitavská otázka 1945-1949). Jejím autorem je profesor Slezského institutu v Opolí Piotr Pałys a o vydání na sklonku roku 2016 se postaral Państwowy instytut naukowy – Instytut Śląski w Opolu.
Již podtitul „Na křižovatce zájmů českých, německých, ruských, lužickosrbských a polských“ hodně napovídá o obsahu. Geopolitické změny k nimž došlo v důsledku druhé světové války postavily Žitavu do centra území, v němž se stýkají dnešní hranice Polska, Německa a Česka. Prakticky hned po ukončení vojenských akcí se tato oblast stala jedním ze sporných území Evropy. Těžko bychom hledali místo tolika protichůdných zájmů, jakým tehdy bylo Žitavsko. Ve věci zachování resp. posunu hranic se lišily zájmy všech tří stran. Navíc Žitavsko patřilo do sovětské zóny a bylo natolik průmyslově vyspělé, že poválečná obnova této části Německa nebyla myslitelná. Proto nebylo možné v podstatě nic rozhodnout bez moskevské vlády.
Kniha je rozdělena do devíti kapitol. Z nich pro české čtenáře je zřejmě nejzajímavější více než dvacetistránková studie o Českém národním výboru v Žitavě a rovněž následující pojednání o Žitavě, jako integrujícím středisku Čechů v Lužici. Do již tak komplikované situace přicházejí Lužičtí Srbové s požadavkem na autonomii v rámci připojení Lužice k Československu. V prosinci roku 1947, v souvislosti s narůstajícím napětím mezi vítěznými mocnostmi Východu a Západu, československé ministerstvo zahraničí od požadavků na změny hranic v oblasti Žitavského regionu odstoupilo. Výsledek je tedy zřejmý, ovšem k pochopení toho, co se tehdy v našem regionu dělo a proč například Varnsdorf byl ještě v polovině šedesátých let 20. století obklopen hraničními ostnatými dráty, jsou informace, jež Pałys ve svém díle uvádí, velmi užitečné. Přínosná je i bibliografie obsahující – vedle německých, lužickosrbských a polských – rovněž odkazy na materiály z Archivu ministerstva zahraničí ČR a Státního okresního archivu Liberec. Zaznamenává také řadu novinových článků, v nichž se autoři, mezi nimi mj. také tehdejší ministr zahraničí Václav Kopecký, dovolávají připojení Žitavska, jakožto údajně tradičního českého území, k Československu. Pro snazší orientaci v textu je cenný rejstřík zeměpisných a osobních jmen a dobové mapky území
Pałysova kniha je určitě vhodnou četbou pro zájemce o historii našeho regionu. Doufejme, že se najde nakladatel, který by se postaral o vydání českého překladu. Pro netrpělivé zájemce, kteří se zatím ke knize nedostanou, lze doporučit alespoň Pałysovu studii o Českém národním výboru v Žitavě (Czeska Rada Narodowa w Żytawie), která byla publikována v časopise Fontes Nissae – Prameny Nisy číslo 2013/2.
Milan Hrabal
