Top Stories

Města si obvykle lidé postaví z toho, co je poblíž a čeho je dostatek. Známe to ostatně sami za svých domovů, zvláště těch starších, kdy se ve zdech střídá třeba čedič s pískovcem, o dřevěnkách ani nemluvě. V Itálii to samozřejmě není o moc jiné.

Italské jezero Lago di Garda je v polovině května ještě zasněné. Ještě na ulicích městeček na pobřeží potkáte Italy v civilu, a ne jen jako prodejce čehokoliv, ještě zaparkujete své auto kdekoliv si usmyslíte, ještě si vyfotíte zákoutí a scenérie, aniž by vám před objektivem špacíroval barevný dav…. Ještě to nevypuklo.

Italové ve střední části severní Itálie mluví italsky. To zní celkem logicky, proto jen nutné dodat slůvko „jenom“ italsky. Toto skoro bezezbytku platí, jakmile se v těchto končinách vzdálíte od turisticky provařeného centra. V takové Veroně stačí, abyste překročili hlavní ulici, dělící to „turistické“ od toho civilního světa, a je to jakoby jste prošli neviditelným časoprostorovým závojem – hle italská Itálie.

O tom, že letošní zima konečně dlouhodobě přeje jedné z místních sezónních specialit, jsme vás už informovali ->. Jak je v tomto textu uvedeno, KČT Krásná Lípa (jmenovitě Mikuláš Peterka) se mapování stavu ledopádu pečlivě a dlouhodobě věnuje, takže koho jiného si vybrat za průvodce na nově vyznačeném turistickém okruhu, který nedávno zpropagovala i ČT v pořadu Toulavá kamera.

Známá, stovky let stará kamenná památka v Brtníkách není na svém místě.

V údolí Vlčího potoka u Brtníků se to ježí ledovými rampouchy.

Je polojasno. Slunce se chvílemi opírá do betonových a asfaltových cest mezi budovami. Rozpaluje je a ty ohřívají vzduch, který je naplněn neznámými pachy a vůněmi. Nejsme ve svém světě. Jsme na průzkumu.

Po nějaké době mě vítr s přáteli zavál na zámek v Ploskovicích, do míst, kde je k Litoměřicím jen kousek a hraniční hory už skoro zůstávají za zády. Vydal jsem se sem jen tak, na místo které vlastně znám a od kterého jsem nečekal nic víc, než sobotní výlet a oprášení vzpomínek. Ale ono přece! Ono se vyplatí jen tak křižovat krajem! Ono se na leccos narazí...

Barokní zámek v Litvínově stojí blízko náměstí v Mostecké ulici.

Města si obvykle lidé postaví z toho, co je poblíž a čeho je dostatek. Známe to ostatně sami za svých domovů, zvláště těch starších, kdy se ve zdech střídá třeba čedič s pískovcem, o dřevěnkách ani nemluvě. V Itálii to samozřejmě není o moc jiné.

Italské jezero Lago di Garda je v polovině května ještě zasněné. Ještě na ulicích městeček na pobřeží potkáte Italy v civilu, a ne jen jako prodejce čehokoliv, ještě zaparkujete své auto kdekoliv si usmyslíte, ještě si vyfotíte zákoutí a scenérie, aniž by vám před objektivem špacíroval barevný dav…. Ještě to nevypuklo.

Italové ve střední části severní Itálie mluví italsky. To zní celkem logicky, proto jen nutné dodat slůvko „jenom“ italsky. Toto skoro bezezbytku platí, jakmile se v těchto končinách vzdálíte od turisticky provařeného centra. V takové Veroně stačí, abyste překročili hlavní ulici, dělící to „turistické“ od toho civilního světa, a je to jakoby jste prošli neviditelným časoprostorovým závojem – hle italská Itálie.

Tahle fialově kvetoucí kytka roste volně na Dymníku u Rumburku i na Vlčí hoře u Krásné Lípy. Vypadá jak kopřiva a na podzim ukrývá své plody ve stříbrných penízcích. Nejvíce lidí se vydává za její omamnou vůní na úbočí Černého vrchu (638 m n. m.), jižně od Chřibské. Právě v přírodní památce Líska o rozloze 6,52 ha poblíž Křížového Buku má růst nejhojněji. Měsíčnice vytrvalá lidově zvaná noční fiala. Je nejvyšší čas jít si do Lužických hor přivonět.

Starý židovský hřbitov v Ústí nad Labem býval na nároží ulic Jana Palacha a Sadové, v místech dnešních Městských sadů.

Na hřebeni Krušných hor v blízkosti německých hranic se rozkládá malá obec se sotva pětistovkou obyvatel - přesto se Nová Ves v Horách může pyšnit svým vlastním národopisným muzeem.