Top Stories

Jsou hrady, které se zachovaly v téměř kompletním stavu. Jsou hrady, ze kterých zbylo jen pár zdí, nebo ani to ne, někdy jen pár pověstí a pohled z holého kopce. A potom jsou hrady někde mezi tím. A ty mají své osobité kouzlo.

V Drážďanech u Albertova mostu budou probíhat celou sezonu bleší trhy. Nejenom, že tu seženete spoustu věcí, které nepotřebujete, ale podobné tu můžete i prodávat. Je to jednoduché, registrace probíhá až v den konání, to znamená v sobotu od sedmi ráno.

Duben se mi zatím tak nějak nese v duchu návštěv míst dávno nenavštívených, a to často už od dětství. Po nedávném Kyjovském hrádku tentokrát došlo na monumentální horu Klíč u Nového Boru. To označení „hora“ tu volím záměrně, protože si to Klíč prostě zaslouží. Kdo stane na jeho holém temeni nad krajinou, prostě slovo „kopec“ nemůže vypustit z úst (pokud může vůbec něco vypustit).

Samozřejmě pokud se v souvislosti s připravovanou výletní knížečkou hovořilo o top trasách, musely se objevit i cesty a místa profláknutá, veleznámá a již prochozená.

Tentokrát trochu mimo Výběžek i Národní park, přesto do oblasti, kam to máme blízko a mnozí z nás tudy procházeli již mnohokrát křížem krážem.

Většina turistů v těchto dnech směřuje do Brtníků či Kyjovského údolí.

Slunce se opíralo ještě jenom do horních pater domů v ulicích Úštěku, ale dole by už na dlažbu nepropadl pověstný špendlík. Čtvrt hodiny po předpokládaném zahájení velikonočního jarmarku na úštěckém náměstí bylo nabito.

Řečeno-li a), je třeba dodat i b). Pokud v Chodové Plané existuje starý židovský hřbitov, je logické, že by tu měl být i nějaký nový.

Součástí parku anglického typu u nového zámku v Chodové Plané je pozůstatek starého židovského hřbitova.

V Drážďanech u Albertova mostu budou probíhat celou sezonu bleší trhy. Nejenom, že tu seženete spoustu věcí, které nepotřebujete, ale podobné tu můžete i prodávat. Je to jednoduché, registrace probíhá až v den konání, to znamená v sobotu od sedmi ráno.

Za oknem je to krásný, ale venku … však víte. Holomráz tam lidem kroutí ušima, že prý ani tučňáci v zoologický nechtějí vylejzat ven. Všichni pěkně doma u kamen, ani nikde žádní turisti otravný … jsem si říkal … a tak jsem skočil do auta a vyrazil na prohlídku nedalekého Budyšína. Bude tam pěkně klid, sluníčko, ty výhledy z hradeb … a vážně jo, bylo. I ten mráz tam ovšem byl.

Na mírném kopci nad vinicemi u kláštera St. Marienthal (blízko města Ostriz v Německu) se nachází křížová cesta.

Jsou hrady, které se zachovaly v téměř kompletním stavu. Jsou hrady, ze kterých zbylo jen pár zdí, nebo ani to ne, někdy jen pár pověstí a pohled z holého kopce. A potom jsou hrady někde mezi tím. A ty mají své osobité kouzlo.

Duben se mi zatím tak nějak nese v duchu návštěv míst dávno nenavštívených, a to často už od dětství. Po nedávném Kyjovském hrádku tentokrát došlo na monumentální horu Klíč u Nového Boru. To označení „hora“ tu volím záměrně, protože si to Klíč prostě zaslouží. Kdo stane na jeho holém temeni nad krajinou, prostě slovo „kopec“ nemůže vypustit z úst (pokud může vůbec něco vypustit).

V sobotu mělo léto svůj první tréninkový den na sezónu, a tak byla škoda sedět jen tak doma. Čekal jsem, že to tak bude mít i spousta jiných, ale chyba lávky. Alespoň to platilo pro turistické cesty kolem Mikulášovic. Cestou jsem potkal jen pár seniorek se stejně rychlými psíky a rodinky s dětmi šlo na prstech jedné ruky spočítat. Taky dobře.