Jako poslední korálek z náhrdelníku sedmistovek mi zůstal ten od nás nejvzdálenější vrchol. Jenže jít jen cca 3 kilometry z Krompachu se mi zdálo hodně málo, tak jsem namátkou čárnul trasu dál Německem a silně překvapil sám sebe.
Někde se začít musí. I když to v těch končinách moc neznám, troufl jsem si autem a doufal, že bude kde zaparkovat. Vyšlo to. V Krompachu je obrovský dětský domov, před ním malé parkovišťátko a za ním veletočna pro autobusy, značená jako parkovací plocha. Jinak jde o to, co zbylo z místního zámku. Co je ta zbořenina naproti , to jsem nezjistil, – zbytky hostince, kdysi snad panské rezidence, zničeného požárem v roce 2012. Došel jsem alespoň cvaknout místní kostelík 14 svatých pomocníků a pak už se po červené vydal k dnešnímu hlavnímu cíli. Ovšem nelze vynechat odbočku k místní pamětihodnosti – tisíciletému tisu. Pro mne ještě jeden příjemný objev – sloup se sochou Ecce Homo, a pak samotný přírodovědný unikát. Jen bohužel, z toho, co zřejmě byla nějaká naučná tabule, zbyla jen opršelá ušmudlaná velká deska.
Po červené dál k hraničnímu lesu. Značení české (ale docela řídké), cedule německé. Na jedné straně Německo, na druhé Česko, cesta vede „bezzemím“. Borůvčí tak vysoké, že není nutné se shýbat. Lesní cesty se najednou od rozcestí Pod Hvozdem mění v kamenné pole a po chvíli stoupání je to tady. Terasa, hostinec, kóta, větrná růžice, panoramatické tabule. Na druhé straně kopce rozhledna, ale výhled je ohromující i odtud, byť nejvzdálenější cíle skrývá tetelící se opar. Bezděz ještě jakž takž rozeznám, Ještěd nevidím, Říp jen tuším. Klíč, Ortel, Jedlová. Jablonné, Varnsdorf. Atd. atd.
Hospoda, ač je v každém propagačním textu zmiňováno, že leží přímo na hranici a na terase si můžete vybrat, zda chcete sedět „doma“ nebo „u nich“, má ceny jen v eurech. Cenové relace snad k rozeznání na fotce.
Dostatečně vykoukán se vydávám na nižší stranu kopce k další restauraci s rozhlednou. Inu, Němci – nikde žádná cedule (s výjimkou jídelníčku), nikde žádné hodiny. Jen na turniketech takřka nečitelný text, že vstup na rohlednu by měl být 1,50€ – ale kdy a kde je ho možno zaplatit, to je ve hvězdách. Dřevěné dveře do rozhledny jsou ale pootevřené…
Kousek cesty zpět k turistickému značení – po souběhu červené a modré z opce dolů, kolem Janova pramene (s křížem) k rozcestí, kde se přidává žlutá. Dalších pár metrů a jsem u silnice. A hele, tady to znám, tudy se jede do Lückendorfu a za zatáčkou je Sudetenblick, kde jsme se kdysi rozhlíželi s Destinačním fondem.
Po pěšině kolem silničky do lesa a dál po žluté, podle mapy bych se měl dostat do nějakých skal. A mapa nelže – nejprve Muschelsaal s nádhernými ukázkami proželeznělého pískovce a pak už jen skály, skaliska a vrcholy a nečekané výhledy na Oybin. Hrad a klášter jako na dlani, pod nimi ve svahu kostelík. A po levé ruce Hvozd. Tvar skal mi připadá odlišný od toho, co znám na naší straně. Bizarní tvary vrcholů – Satanova hlava, Holub, i ty bezejmenné – příroda se tu vyřádila. A to ještě netuším, že mě čeká opravdový skvost – Scharfenstein. Sice jen 569 metrů nad mořem a nahoře plošinka sotva pro 5 lidí, ale výhled super.
Po sestupu přecházím ze žluté na modrou a klesám do Oybinu. Obyčejná lesní cesta, ale kolem ní kovové pouliční lampy! Na okraji přecházím na další zelenou a mířím kolem města k dalším skalám. Cestou může člověk ohodnotit, že i v tom upraveném Německu je kvantum vybydlených a chátrajících staveb. Tyhle skály už mi připadají hodně podobné těm našim, na konci cesty ale další překvapení – neměl jsem tušení, že jsem si vybral cestu kolem Kelchsteinu a jeho strážce (Kelchseinwächter). Tenhle růžově červený Kalich je opravdu fascinující útvar…
A už jen cesta zpět. Ze zelené v lese uhýbám po červené do Hainu, odtud po žluté přes hranici s odbočkou na Jánské kameny (zdejší vyhlídka stále stejně nedostupná jako před časem), přes louky s výhledy k nám domů do místní části Valy a zpět do Krompachu k autu. Takže hotovo, mám jich letos všech 10, a k tomu něco navíc.
PS 1: Hospoda na vrcholu Hvozdu byla otevřená už po deváté hodině, kdy jsem k ní dorazil, i když cedulka praví, že od Po do So od 10:00. Hospoda pod rozhlednou zamčená a bez jakékoli cedulky, takže nemohu sloužit. V Oybinu předpokládám na výběr víc než dost, v Hainu spousta penzionků, které jsem ale blíž nezkoumal. Na Jánských kamenech jen cedule o otevření vyhlídky – možná je hospoda otevřená stejně, těžko soudit. A ve Valech je cedule k hospodě opačným směrem, než jsem scházel do Krompachu, zacházku jsem si neudělal.
PS 2: Hotovo, Hvozd byl poslední na seznamu.
