Křížová cesta Šluknov (Schluckenau), 1738-1756

Tentokrát otevíráme knížečku Křížové cesty Šluknovska na samém začátku, na stranách 8 a 9 je ta ze všech nejstarších, nacházející se v nejsevernějším městě republiky, které dalo jméno celému výběžku – jsme ve Šluknově.

Místní křížová cesta se nachází v rozsáhlém areálu na Křížovém vrchu, jehož součástí je řada dalších objektů, ale o těch snad někdy jindy. I když sem nevede (opět) žádná extra značená cesta, z náměstí Míru je to kousek ulicí Svojsíkovou a následně Křečanskou.

O její historii informují vcelku podrobně webové stránky města, které se zasloužilo o její opravy v období let 1995-2005. Nutno konstatovat, že co do rozsahu nemá ve Výběžku sobě rovnou, kde jinde najdete tolik kapliček nebo umělé jeskyně, tzv. grotty? Jedním dechem je ale třeba dopovědět, že opravy neskončily (což je vidět i na fotkách) a hned tak asi neskončí.

Cestu zahajuje trojice kaplí z různých časů – kaple Žaláře Krista je někdy z let 1860-1870, roku 1872 byla postavena kaple Poslední večeře a 1925 kaple Bičování Krista. Uvnitř toho k vidění moc není, v té prostřední nejvíc místa zabírá momentálně zednické náčiní.

kaple Bičování Krista

interiér kaple Bičování Krista

Vlevo od trojice kaplí se nachází rozsáhlá oplocená Getsemanská zahrada.

Který z pospávajících svatých je který určit neumím (svatý Petr, svatý Jakub a svatý Jan), stejně tak netuším, proč v některých variantách jeden z nich sedí a v některých (jako zde) všichni tři polehávají. Pokud si prostudujete dostupné fotografie (třeba na zmíněném webu města), byly sochy barevné, což dneska už moc vidět není. Asi kyselé deště… Okolo apoštolů jsou ale patrné čedičové „varhany“, které je možno cestou potkat ještě vícekrát (jsou z nich částečně i grotty).

V horní části zahrady je pak klečící modlící se Kristus a anděl s kalichem.

Za zahradou na začátku cesty se nachází první umělá jeskyně – grotta svatého Petra.

A tady už začínají samotná zastavení – pár prvních se nachází vpravo od cesty, poté se přestěhují na levou stranu. Ač je jich dvanáct, nesou čísla od I. do XIII. Vtip je totiž v tom, že místo XII. zastavení je na vrcholu kaple Kalvárie. Ve výklencích jsou za sklem kopie reliéfů, které vyřezali zdejší řezbáři na motivy těch původních.

Jak již bylo řečeno, po zastavení s číslem XI. následuje výstup ke kapli Kalvárie (z roku 1770), jejíž (nejen) fasádu ozdobil z několika stran nějaký dementní sprejer. Trochu mi vrtá v hlavě, zda místo ní původně bylo zastavení XII. stejné jako ostatní a bylo se stavbou zlikvidováno, nebo jestli ho již od počátku nahrazoval v některých pramenech zmiňovaný dřevěný kříž.

Po schůdkách dolů k poslednímu zastavení a trochu zpět, dozadu za Kalvárii – tam se nachází další grotta svaté Máří Magdaleny, která je ale prázdná.

Zbývá už jen zastavení poslední, kaple Božího hrobu. Na Krista zrovna dvakrát vidět není, hrob v zadní části kaple je od předního prostoru oddělen poměrně úzkým a nízkým otvorem.

Kaple Božího hrobu

Reliéf s vročením nad vchodem do kaple Božího hrobu

Socha Krista v kapli Božího hrobu

Tradičně jsem se pokusil nafotit i detaily jednotlivých zastavení, ale v ostrém slunci přes sklo jsem nebyl příliš úspěšný.

Jednodušší je tedy se podívat na fotky k těm, kteří měli štěstí fotit bez skla a navíc i řadu dalších detailů (včetně původních reliéfů).

Zdejší křížová cesta patří k těm šťastnějším, na nichž se dlouhodobě pracuje a mění se k lepšímu. Již v roce 2013 se nově zaskvěly kaple na začátku křížové cesty a areál se dále proměňuje každým rokem: