weby pro nejsevernější čechy

Na Vlčí hoře

Píše se o ní hodně, přes její vrchol vede Köeglerova stezka, už se slavilo 125 let její rozhledny, vzorně udržované krásnolipským Klubem českých turistů.

Poměrně velká návštěvnost v poslední době však nesetřela půvaby této dominanty Rumburska, která, vysoko vyzdvižena na hraně Lužické poruchy nad pískovcovou deskou Českého Švýcarska, je skutečnou korunou této části nejsevernějších Čech.

Zkuste vystoupit na vrchol Vlčí hory některý jasný den po ránu (rozhledna je otevřena v létě od 9 hodin). Jenom tak uvidíte skály Českosaského Švýcarska ozářené sluncem a uvědomíte si onen kontrast mezi “propadlou” zemí roklí, dolin a kaňonů a táhlými zvlněnými hřbety Lužické vrchoviny s Plešným, Hrazeným a Kottmarem.

Nesmírné bohatství lesů zadního Českého Švýcarska, hřeben Lužických hor, dominanty Růžáku, Studence, Jedlové, Luže (v dáli zahlédneme Hvozd, Ještěd, Jizerské hory a Krkonoše, Kletečnou a Milešovku, Köenigstein a Lilienstein) doplňují uklidňující křivky luk kolem malého nádraží v Panském – je to skutečně originální křižovatka lokálních drah v neporušené přírodě.

Ani pohled na blízký Rumburk nenaruší tento vzácný přírodní obraz, který se prakticky neliší od toho, který se naskytl našim předkům z rozhledny v době jejího vzniku. Jedinečné jsou i vzdálené pískovcové tabule Děčínského Sněžníku a Velkého Černého kamene, připomínající mohutné hradby dávných pevností.

Za povšimnutí stojí ještě prima spojnice několika skvělých vyhlídkových míst na pomezí Saského Švýcarska a našeho výběžku: skála Köenigsplatz nad údolím Křinice, stará ves Hinterhermsdorf s loukami na horském hřebeni, rozhledna na kupovitém Weifbergu a rozhledna na protáhlém hřebeni Tanečnice. Všechny tyto vynikající turistické cíle jsou takto přehledně seřazeny jen právě při pohledu z Vlčí hory.

Někdy nastoupí jaro po zimě bohaté na sníh přímo raketově. Již o Velikonocích starý bukový les na Vlčí hoře zazáří jasnou světlou zelení, která jindy opanuje vrcholek až počátkem května. Není mnoho tak krásných míst v Čechách jako kraj pod Vlčí horou, kraj s dávnou tradicí turistiky, starých cest, které jsou dnes již mnohdy zapomenuty. Právě zjara ožívaly tyto cesty, které mnoha směry spojovaly údolí horní Křinice, Zlodějskou cestu, oblast Plešného a horský park s rododendrony v Karlově Údolí u Šluknova, kroky tehdejších převážně saských turistů. Dnes zde panuje většinou naprostý klid, zdánlivě nenarušený civilizaci.

A tak pohled z Vlčí hory umožní vcítit se do kompozičně bezchybného krajinného panoramatu, který nás zde obklopuje. A pokud jen trochu vnímáme krásu tohoto světa, cítíme se aspoň zde povzneseni nad umělými problémy, partajními antagonismy a bezpáteřností a malichernosti lidi, kteří si osobují právo o nás jakkoli rozhodovat.

Udržet si přímý, hluboký vztah ke svému kraji a jeho přírodě je jednou z mála možností, jak si zachovat čestné charakterní postoje, zdravý rozum a nadhled. Kupodivu: konzervativní klasická turistika (nenapojena na umělé outdoorové výdobytky, které dehonestují tradiční horské oblasti), jež využívá staré horské chaty, vyhlídky a cesty, vybudované s neuvěřitelným citem pro krajinu toto umožňuje.

A v tom je i poslání Vlčí hory a její staré rozhledny.

Jiří Rak

Tagy