weby pro nejsevernější čechy

Čtyři dny kdekoliv (aby bylo jasno…)

Ten nápad jezdit někam na čtyři dny za poznáním nevznikl. Vlastně tu ani nebyl. Snad někde doutnal pod povrchem, protože touha vyrážet na výlety do okolí tu byla vždycky, ale všechno bylo jen takové náhodné a živelné. Ale nějaký plán nebo pravidelný itinerář, to v žádném případě. Samo se to nějak vyprofilovalo.

Svůj vliv na to měla i moje životní fáze, kdy se tolik nedařilo a hmotné nedostatky zkrátily původní obligátní dovolené na minimum, jen na takové jednodenní útěky před tou civilizační mašinérií. A poté, kdy se život přece jen trochu stabilizoval, ustálila se i délka těchto výpadů do neznáma. Ukázalo se, že tři noci na hotelové posteli jsou přesně tak akorát pro nás. (Když říkám nás, myslím sebe a mou ženu.) Ty tři noci rámují dva celé dny, které můžeme věnovat jen a jen neznámému okolí a oddělují dva dny na příjezd a odjezd, které nabízejí šanci ještě se zastavit někde na cestě, někde dál od epicentra našeho zájmu a celé to jaksi rozšířit a povýšit. A svou roli také sehrál fakt, že čtyři dny se vejdou mezi víkendy, kdy je všude mnohem více přeplněno a našlapáno a pro ony čtyři dny se mnohem snáz hledá ubytování.

Začalo to kdysi takovým nevinným výletem do Českého ráje a léty se to zdokonalilo tak, že představa toho, že bychom odjeli někam na deset dní a těch deset dní tam opravdu byli jako přikovaní, nás trochu děsí. To přenecháme těm, které to těší, a nebudeme jim to brát ani hanit. Ale my už toho asi nejsme schopni – Loni v horkém létě jsme se ženou jeli na celý den koupat. Rádi jezdíme na lom Kristýna u Hrádku nad Nisou. Byl všední den ráno, lidí relativně málo, pohoda. Deka, noviny, knížka, koupání, civění na okolo ležící, dobrý oběd v blízké restauraci, deka, noviny, …. už ve dvě hodiny odpoledne toho bylo dost. Představili jsme si takhle několik dní v kuse a shodli jsme se na tom, že už druhý den bychom byli šílení. Tak asi tak.

A tak vznikly čtyři dny, kdy se bodne prstem do mapy, zjistí se něco základního o tom místě, o jeho historii a krajině a pak se jede a intenzivně se nasává to prostředí, ten genius loci, abychom po těch čtyřech dnech příjemně vyčerpaní dorazili zpět do svých postelí a ještě dlouho v sobě třídili ty navršené zážitky a žili z nich jako ze záložní baterie. A já potom mnohé ty útržky zážitků chytám a písmeny špendlím na papír a tím je ještě jednou prožívám. Až do dalšího bodnutí prstem do mapy…

PS: S Londýnem jsme se už nadobro rozloučili, teď se podíváme někam o kousek blíž. Tak zase v úterý….