Každý máme nějaké místo, kraj, oblast, region, který je nám zaryt pod kůži. Obdivuji ty, kteří jsou ochotni a schopni se o ten pocit podělit. Což se pravidelně stává s partou, která se utvořila kolem krásnolipského KČT.
Vlasta Kocman pro zájemce připravil další trasu nádherným krajem Českého středohoří na sobotu 4. června 2016. Minulý rok jsme v Malých Žernosekách končili, letos začínali. Od Krásné Lípy až do výchozího místa se postupně nasbíralo 22 zájemců (+ 2 psi, jako obvykle) ze všech možných koutů. Přivítání a úvodní slovo v příjemné krajině plné vinic, a přes obec kolem „nových“ vinařství po naučné Litoměřické vinařské stezce ke žluté turistické značce. Lesem vystoupáme k odpočinkovému altánu, kde se někteří začnou hned občerstvovat a někteří se vydají po odbočce na vyhlídku Kybička (489 m n. m.), což je nižší (znělcový) vrchol Lovoše, zvaný též Malý Lovoš. Výhled od prazvláštního sloupovitého útvaru (jde prý o 3 trachytové věže) by byl slušný, ale je kouřmo, moc daleko se dohlédnout nedá. Podle některých pramenů se ony tři věže nazývají též Panenské kameny. Svůj název údajně získaly podle pověsti, ve které se tři panny vydaly na vrchol Malého Lovoše na jahody. Protože se večer dlouho nevracely a zmeškaly mši, zvolala jejich matka, ať tam za trest zkamení.
My jsme nezkameněli a vydali se dál, na vrchol Lovoše, kam nás dovedla modrá turistická značka. Čedič, 570 m n. m., turistická chata a kruhový výhled do všech stran. U vyhlídkové plošiny stojí památný kříž, který nechala postavit roku 1894 Anna Starey z Malých Žernosek za záchranu svých dětí při veliké bouři. V dáli sotva znatelný Házmburk, blíž je Košťálov a Oltářík, vysoko ční Milešovka a Kletečná. S vypětím všech sil dohlédneme na Varhošť nebo Kamýk. O Ještědu, Ralsku či Bezdězu si v oparu můžeme nechat jen zdát… Chata otevřená, turistické známky a vizitky, pohledy, jídlo i pití… Chvilkou družbu navazujeme se členy Cestovní kanceláře Stín a po odpočinku odcházíme orazítkováni, zatímco všichni přítomní od Mikšy dostali pozvánku na sobotní Pohádkový les v Krásné Lípě…
Vracíme se kus cesty zpět a po modré klesáme do obce Oparno. Tady je v penzionu Oráč domluvena obědová přestávka. Jídel sice nemnoho, ale chutnalo všem. Ještě pár kafí a jdeme obcí dál, kolem kapličky na hrad Oparno. Moc se toho z něho nedochovalo, ale plášťová zeď dodnes působí impozantně. Až mi z toho kolabuje telefon s navigací, takže přes veškerou snahu tady mapování cesty končí… Po zelené značce scházíme do Oparenského údolí k Oparenskému mlýnu, kde zrovna probíhá svatební veselí. Po modré příjemná procházka podél Milešovského potoka. Nádherně opravený Černodolský mlýn, spousty aut, dětský koutek přeplněný drobotinou – zjevně oblíbené výletní místo. Dál po zelené, směr Malé Žernoseky. Jsme nějací zdatní, boříme Vlastovi časový plán a máme silný předstih. Morový kámen s reliéfem dvojitého kříže na památku lidí zemřelých při poslední morové epidemii v roce 1680 (přemístěn z původní lokality morového hřbitova). Naučné a hravé tabule a zastavení. Prodej zeleniny, ovoce a květin (leckdo se tak vracel s plnějším batohem než na začátku túry). A Dědský park s cvičebními stroji pro seniory, kde jsme se řácky vyřádili. A pak už jen chvilka odpočinku u kiosku u místního hřiště a na vlak, směr domovy.
Navigace sice cestou selhala, ale část trasy se zaznamenala. Takže od výchozího bodu v Malých Žernosekách ke hradu Oparno na mapách různého provedení, a k tomu něco různých statistik.
Na webu KČT Krásná Lípa fotografie Ilony Řechtáčkové ->, Líby Šaferové ->, Jana Tomišky ->
