Města si obvykle lidé postaví z toho, co je poblíž a čeho je dostatek. Známe to ostatně sami za svých domovů, zvláště těch starších, kdy se ve zdech střídá třeba čedič s pískovcem, o dřevěnkách ani nemluvě. V Itálii to samozřejmě není o moc jiné.

Italské jezero Lago di Garda je v polovině května ještě zasněné. Ještě na ulicích městeček na pobřeží potkáte Italy v civilu, a ne jen jako prodejce čehokoliv, ještě zaparkujete své auto kdekoliv si usmyslíte, ještě si vyfotíte zákoutí a scenérie, aniž by vám před objektivem špacíroval barevný dav…. Ještě to nevypuklo.

Italové ve střední části severní Itálie mluví italsky. To zní celkem logicky, proto jen nutné dodat slůvko „jenom“ italsky. Toto skoro bezezbytku platí, jakmile se v těchto končinách vzdálíte od turisticky provařeného centra. V takové Veroně stačí, abyste překročili hlavní ulici, dělící to „turistické“ od toho civilního světa, a je to jakoby jste prošli neviditelným časoprostorovým závojem – hle italská Itálie.

Ten příběh o Romeovi a Julii se nikdy nestal. Dokonce ani Shakespeare ho nevymyslel. Nechal se inspirovat svým básnickým předchůdcem .. a ani ten nebyl originální. Ta milostná zápletka se dá vystopovat už v antické literatuře – třeba u Ovidia. Přesto na milence z Verony věří zástupy lidí.

Další články...

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)