Když je na apríla léto, nedá se doma vydržet. Když je to navíc ještě volný víkend, platí to dvojnásob. A tak jsem popadl batoh, bundu a foťák, přibral k tomu pár drobných eur co zbyly od minula v hrnku a tradá do Saska. Ale jen těsně. Jenom kousíček za Hřensko, do Schmilky.

Pokaždé, když se odněkud vrátím, všichni se mě ptají, co se mi líbilo nejvíc. Ať vyberu jednu věc, která byla prostě top. A já nikdy nevím, co mám říct, protože je jich taková spousta a žádná mi nepřijde míň dobrá. Tentokrát ale jednoho favorita na top zážitek mám. A na to, že nejsem žádný horal, ani milovník velkých kopců, byl mým nejkrásnějším zážitkem dvoudenní trek do kopců ve státě Shan.

Jelikož jsem obecně velkým milovníkem asijské kuchyně a myslím, že chilli je mé indianské jméno, nemohla jsem dospat, až ochutnám něco typického pro Myanmar. Když nebudu počítat klasiky jako jsou smažené nudle a rýže, které i tak dokázali někde pokazit.. musím říct, že mě kuchyně docela zklamala.

Když jsem se rozhodovala, co se svou neposednou duší podniknu další zimu, Asie byla jasná volba, protože já nejsem zrovna milovníkem těch bílých věcí, co padají v zimě z nebe a naopak jsem si nějak zamilovala tu špínu daleko na východě. Tentokrát přišel na řadu Myanmar. Cesta tam byla jako vždycky úmorná.. Přestupy, klimatizace, (ne)spaní v letadle. Ale po tom všem vždycky přijde pro mě to nejmilejší. Člověk vyleze z letiště, pleskne ho do obličeje to teplo a začne se tetelit, že už je tu!

Další články...

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)