zahraničí
Typography

soutez vdf

Na Madeiře počátkem týdne kvůli silnému větru uvízly tisíce turistů. Před týdnem, když jsem odtud odlétala, bych nějaké to zdržení brala.

Pro Středoevropana už exotika. Od nás 3 300 km daleko. Při letu překonáte takřka dvě časová pásma. V 19. století jste na ostrov cestovali lodí z Anglie coby aristokratičtí hosté tři dny. Dnes sem doletíte přímou linkou z Prahy za čtyři hodiny, příp. za jednu hodinu překonáte tisíc kilometrů z Lisabonu. Co vás čeká? Vulkanický ostrov s divokým vnitrozemím. Perfektní silnice a tunely, na jejichž výstavbě se na přelomu letopočtu štědře podílela EU. Byla by škoda zůstat jen v hlavním městě Funchalu, vyplatí se vyrazit na putování kolem celého ostrova. Všude přítomné květy, v parcích exotické stromy doslova z celého světa. I já po čase rozeznávám monsteru, plumérii, strelícii, dosnu (canna), jacarandu, štětkovec, araukárii (blahočet), kigélii africkou (salámový strom), náprstkovník,.... Na zahrádkách u domů roste cukrová třtina a plantáže banánů, ovoce jde přímo z políčka na místní trh.

Ostrov měli na svých mapách vyznačený již staří Římané, pro sebe si ho spolu s přilehlým ostrovem Porto Santo a Opuštěnými ostrovy zabrali Portugalci počátkem 15. století. Pobýval tu Kryštof Kolumbus, který se sem přiženil. Dřevo z původních hustých hájů dalo Madeiře jméno. Po vypálení lesů se na subtropickém ostrově dařilo zemědělství. Pěstovala se tu cukrová třtina a vinná réva, dodnes jsou tu četná soukromá políčka. Ostrov v Makaronézii ´objevila´ pro odpočinek portugalská královská rodina v 19. století. Za léčením sem opakovaně přijela rakouská císařovna Alžběta (Sissi). Předčasně zde v exilu zemřel poslední rakouský císař Karel. V Camarra de Lobos se vzpomíná na malujícího Winstona Churchilla. V současnosti k 270 000 místním přibudou v průběhu roku 3 mil. turistů. Hlavně z Velké Británie, Španělska a Německa. Čechů dorazí do deseti tisíc. Ostrov o rozloze 750 km² stále ještě umožňuje volně dýchat, na pobřeží jsou maličká městečka, navíc turistická sezóna trvá celý rok, nesoustředí se jen na léto. 

V cestovních kancelářích se říká, že Madeiru si oblíbili zvláště turisté z kategorie 55+. Potkávám i dost rodin s dětmi všeho věku. Oblíbená je turistika kolem levád - zavlažovacích kanálů přivádějících od 16. století vodu ze severu k jihu. Jejich délka se odhaduje na dva až pět tisíc kilometrů. Původně se vysekávaly do skály či přizdívaly, od počátku 20. století se budují z betonu. Dodnes jsou funkční. Vedle nich vede chodníček, určený původně k údržbě jednotlivých koryt, dnes slouží coby turistická stezka. Vypadá to jednoduše, ale je dobré si dávat pozor. Kombinace vody, ohlazených kamenů, častých tunelů, schodů a prudkých srázů dělá své. Při zpátečním letu vidím několik čerstvě zlomených rukou a množství odřenin. 

Přes den turistika. Celkem devadesát kilometrů - po náhorní plošině Paul da Serra s pasoucími se kravami a větrnými elektrárnami, opuštěným bezlesým poloostrovem Ponta Sao Lourenco a kolem levád zarostlých modrými a bílými kalokvěty a obrovskými trsy hortenzií. Když se vybere ta správná leváda a vyrazí se ráno, potká se jen minimum turistů. Na divočinu a čarokrásnou přírodu se rychle zvykne. S sebou pláštěnku, bundu, pevné boty, čelovku do tunelů. Ráno je u moře slunečno, vyjede se pár set výškových metrů a už je jiné počasí. Ostrov má na délku 60 km, v nejužším místě 20 km. Teoreticky by podle mapy mělo být brzy vše prohlédnuté. Členité vnitrozemí každého vyvede z omylu. Možností, kam vyrazit na túru, je nepřeberně. Namátkou. Velkolepá potemnělá leváda Caldeira Verde s vodopády, tunely a strmými srázy. S pláštěnkou prošlá leváda do Furado zarostlá bujnou vegetací, za drobného deště liduprázdná. Pro otrlé určená leváda Dos Piornais, odtud už se nepadá, jen letí. Výšlap na nejvyšší horu ostrova 1 860 m vysoký Pico Ruivo. Našinec tu za poledního žáru pokorně dýchá a hledá stín. Kolem tryskem proběhnou místní, milují běh po horách a fotbal. 

À propos fotbal. Ten je tu všudypřítomný. Hřiště ve všech vesničkách. A stálá připomínka CR7 (Cristiano Ronaldo). Místní na svého slavného rodáka s č. 7 nedají dopustit. Narazíte na něj už na letišti, nese jeho jméno. Řidiči autobusu ukazují ve Funchalu kostel sv. Antonína ve čtvrti, v níž vyrůstal. Je mu věnované muzeum s hotelem, socha, prodejna domovského klubu s upomínkovými předměty a fotkou v životní velikosti, když mu bylo deset. Jindy a jinde se tomu říkalo kult osobnosti. 

Pozdě odpoledne koupání v Atlantském oceánu. Na výběr jsou přírodní černé pláže s oblázky, pláže s navezeným ´zlatým´ pískem, nebo v lávě vysekané bazénky. I přes teplotu mírně přes 20 ˚C nás tu plavalo dost. Místa bez vlnolamů ukazují, jakou sílu má Atlantik. 

Večer slavnosti. Každá vesnička má své, podle toho, co je pro ni typické - Slavnosti jablek, hrušek cibule, kaštanů. Přelévají se z místa na místo. Zblízka zažité týdenní Slavnosti moře v Porto Moniz. Stánky s jídlem, místní kapely, každý den ohňostroj, končí se ve 2.00, ve 4.00 a po týdnu v 6.00 h. ráno. To už jsem naštěstí jinde.

Památek moc není. Malinkaté pevnosti o pár metrech. Skvěle opravené, načinčané kostely s malovanými dřevěnými stropy a zázračnými sochami. Sem tam dochovaná původní quinta (vila), v níž dnes sídlí obecní úřad nebo domov důchodců. V centrech obcí hodně soch - slavných objevitelů, dobyvatelů, králů i reformátorů. Odtud se vyplouvalo na plavby do celého světa. 

Někde se dá narazit na spáleniště z loňského roku, kdy tu řádili dva mladí žháři. Místy se putuje porosty nepůvodních, z Austrálie dovezených blahovičníků (eukalyptus), původně měly zabránit erozi a zpevnit svahy po vykácených vavřínech a cedrech. Teď se tu s nimi bojuje jako u nás s borovicí vejmutovkou.

Zážitky. Plavba na katamaránu s pozorováním desítek delfínů pruhovaných proplouvajících a vyskakujících těsně kolem nás. Procházka mezi mraky, které se valí přes sedlo porostlé starobylými pokroucenými vavříny vznešenými. Prohlídka lávových jeskyní s interaktivní cestou ´do nitra´ Země s vyprávěním o sopečném původu ostrova. Hlavní město Funchal s jeho černo-bílými dlážděnými chodníky. Návštěva zdejší botanické zahrady. Kvůli děcku povinná jízda na saních určených původně na svážení dřeva z vrchu Monte. Adrenalin - asfaltová silnička je proutěnými koši a dřeváky vyhlazená jako sklo. Vyhlídka ze skleněného chodníku nad útesy Cabo Girao ve výšce 580 m n. m., druhými nejvyššími útesy v Evropě. Sestup po vyprahlých svazích porostlých kaštanovníky jedlými, jejichž plody se dají ochutnat v pečivu, dortech i likéru. 

Vůbec ochutnávky - třeba madeirského vína, čerstvé šťávy z cukrové třtiny a rumu z téhož. Neochuceného. S příchutí mučenky, citrónu nebo mandarinky. Ke snídani místní, malé, zakřivené banány, které se kvůli tvaru nikdy nedostanou na evropský trh. Bonbóny s příchutí fenyklu. Porce espady (tkaničnice atlantská) zapečená s banány, na trhu je tahle černá, děsně zubatá ryba běžně k vidění. Všude přítomná maracuja (mučenka jedlá) - v džusu, koktejlu, dortu nebo jen tak rozkrojená k ochutnávce na trhu. 

Přijeďte a ochutnejte. 

Klára Mágrová

 

BLOG COMMENTS POWERED BY DISQUS

nabídka_pracovní

vybezek obecny

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)