Splnil jsem si jeden dávný dluh a konečně navštívil hrad Oybin, který se tak mazaně skrývá před Hrádkem nad Nisou v hraničních lesích na Saské straně. Hrad, který navštívili snad už všichni mí známí, a s údivem vždycky pokývali hlavou, že jako „to bys fakt měl vidět, když tak pořád cestuješ“ … a tak. Já vím, měli pravdu, ale moje cesty se vždycky nějak ohnuly jinam. Ale teď, teď už mám splněno.
Zní to, jako bych si jel jenom udělat čárku do kolonky „navštívit“, ale není to tak. Oybin si zaslouží slova přívětivá, až chvályhodná. Je to příjemné místo. Není to ten typ hradu, který musíte dlouhou cestou dobývat. Právě naopak. Cesty je tam jenom kousek a samotný areál hradu je taková pobytová záležitost. Tumáš člověče lístek a běž si kam chceš, nakoukni kam se ti zlíbí, přečti si co si přečíst chceš, když jinak nedáš, vylez třeba až na tu nejvyšší věž (a zjisti, že z toho malebného údolí stejně nevyhlédneš, krom úzkého výhledu na Žitavu). Prostě toulej se po vrchu celého komplexu, nech i ty děti vyřádit a … nespěchej. Nech se třeba potom drobným deštěm jako my zahnat do místní restaurace, dej si ten jejich párek se zelím a bramborem a užívej nad kafem ospalého dne. Tehdy, na konci prázdnin to tam tak bylo, ale v sezónní špičce je tam asi větší cvrkot.
A nemysli si, člověče, že se tam budeš cítit jako v Německu, protože dobrá polovina návštěvníků je z naší domoviny. Bylo mi tak ctí vyslechnout si ve frontě na vstupenku za sebou rozhovor českých penzistek, které zjistily, že slevu pro důchodce tady neznají (pouze pro rodiny, děti a invalidy): „Tady nemají slevu pro důchodce!“ (každá věta asi čtyřikrát nahlas opakována…) „Co budeme dělat?“ (zklamání, zděšení, bezradnost) „No tak to budeme muset být asi ty invalidi!“ (spiklenecky vítězná nota). Netušily dámy, že ta paní pokladní hovorí velmi dobre po slovensky. Jinak ten propastný rozdíl byl jedno celé euro na osobu.
Ale tohle samozřejmě není ta nejdůležitější česká stopa, na kterou tu narazíte. Vždyť stojíme na hradě, který založil sám náš otec vlasti Karel IV. A při bloudění po mnohých expozicích i jeho samotného najdete. Je tu jeho známá busta, která jakoby z oka vypadla té pražské (nebo karlštejnské?)
