pohraničí
Typography

Na hřebeni Krušných hor v blízkosti německých hranic se rozkládá malá obec se sotva pětistovkou obyvatel - přesto se Nová Ves v Horách může pyšnit svým vlastním národopisným muzeem.

Když jsem plánoval, jak z Litvínova přes Jeřabinu zase zpět do civilizace, padla mi na mapách do okna značka, že v téhle obci mají muzeum. Inu, kdyby mi lépe sloužila paměť, třeba bych si vzpomněl, že o Nové Vsi psal Rostislav Křivánek už v Bráně č. 4. Mají se tu totiž čím chlubit, zůstala v provozu jedna z mála firem, věnující se tradiční krušnohorské výrobě (něco jako DETOA).

Já ale zamířil do zmíněného muzea. Což se ukázalo jako vcelku nesnadný úkol - jak všechny dostupné údaje na webu, tak mapy.cz umísťují muzeum do budovy Obecního úřadu. Jenže ten má podstatně řidší provozní dobu, než muzeum. Takže zavřené dveře, nikde nikdo, a hlavně ani jedna cedulka, ani stopa po slibovaném Infocentru či muzeu. Chvíli jsem bloumal zklamaně kolem, a pak se naštěstí rozhodl projít obcí. Jaké bylo mé překvapení, když na opačné straně silnice po pár metrech u malého parkoviště zahlédnu cedule Novoveského muzea!

Popisek na mapy.cz ukazuje na Obecní úřad, ve skutečnosti je ale Muzeum jinde (viz šipka)

Radost ovšem končí v okamžiku, kdy vezmu za kliku za dveří a málem si vyvrtnu zápěstí. I když podle otevírací doby hned u vchodu bych se měl dostat dovnitř, je zamčeno. Na konci cedule ale číslo, kam lze v případě problémů zavolat - takže za chvíli už mluvím s paní z úřadu, která obratem zjišťuje, že pracovnice muzea je zrovna dneska k mé smůle u lékaře. A náhradní klíče nejsou k nalezení. Jenže v tu chvíli mne osloví paní, která vedle vystoupila z auta a zaslechla kousek hovoru. Vzápětí vyplyne, že kdysi v muzeu pracovala, a nejen to, jejím přičiněním je v něm řada exponátů - a hlavně se díky ní do muzea nakonec přece jen dostanu. Vstupné pár fufníků, pokladna zároveň funguje jako malé Infocentrum - pár pohledů, nějaké brožurky, suvenýry.

Je to v podstatě jednoduché a přitom docela složité. Vlastně by takové muzeum mohla mít každá obec, kdyby byla dobrá vůle. Pár místností, někdo jako "kurátor", vystavená pestrá všehochuť toho, co se místa a dějin týká. Oficiální zdroje zjednodušují, že jsou tu umístěny dochované exponáty zapůjčené Okresním muzeem v Mostě, mezi nimi historické dokumenty související s hračkářskou výrobou, která má v obci své prvopočátky v 2. pol. 18. stol. To je ale jen půl pravdy. Jedna místnost je třeba zaplněna zachráněným vybavením zdejšího opravovaného pozdně barokního kostela sv. Michaela archanděla z let 1780-1784. Na chodbě stojí mandl, na zdi visí staré hodiny, v další místnosti se mezi šicími stroji skví archaický vysavač. Paní láskyplně bere do ruky nádobí a posteskne si, že ho sem do expozic neměla dávat, protože takové už se dneska prostě koupit nedá... Nechybí věci opravdu krušnohorské - krom typických dřevěných figur je k vidění krajka, potřeby ke zpracování lnu, a oči přitahují vystavené katalogové listy místních hračkáren. Dávno zašlá sláva, bohužel. A možná i nějaká ta neobjevená překvapení - od malované skříně chybí klíč a nikdo dodnes neví, co v ní vlastně je nebo není.

Za sebe mohu říct, že přesně taková muzea na přesně takových místech považuji za přínosná a potřebná. Byť v nich nejsou žádné dotykové panely, multimediální exponáty ani poklady pojištěné na miliony korun. Protože poskytují obraz běžného dění, zachycují ducha doby a osvěžují paměť (která bohužel na mnoha místech zcela vymizela).

Pohraniční obec prvně připomínána r. 1564 jako Rottendorf, později Gebirgsneudorf. V okolí větrné elektrárny. Za 2. světové války zajatecký tábor pro francouzské důstojníky.

BLOG COMMENTS POWERED BY DISQUS

videa_z_výběžku

vandej

k_fix_cz

pojdte se kouknout)