weby pro nejsevernější čechy

Od vodopádu na hory aneb z Čech do Němec a zase zpátky

S velkou radostí jsem využil nabídky o.p.s. České Švýcarsko na další z přeshraničních výletů a vyrazil ve středu 2. října 2013 na srazové místo na vlakové nádraží v Děčíně.

Pár minut před určeným časem se ze všech koutů začaly objevovat známé tváře, dorazili ale i zájemci z Ústí, Roudnice a podobně pro nás takřka exotických míst, které přivábil slib absolvovat cestu na nejmenší stolovou horu Německa. Organizátoři nás přepočítávají (je nás přes dvacet přítomných), přesunujeme se k vlaku a pohodlně drandíme do Dolního Žlebu. Tady to v první chvíli vypadá na nepochopitelný zmatek – dole pod železniční stanicí kotví nějaká loď, na kterou náš průvodce Jiří Rak sprintem vyráží… Prohlížím si přes objektiv palubu s běloskovoucími uniformami a nevěřím vlastním očím – mezi nimi stojí jiřetínský starosta Josef Zoser! Vzápětí se dozvídáme, že jde o promo plavbu Pražské paroplavební společnosti pro „politiky a podnikatele“, nicméně že se v rámci propagace cestovního ruchu podařilo domluvit speciální neplánovanou „odbočku“ a můžeme na palubu. Lodníci nás s úsměvem každého přivítají, staneme se objektem hojného fotografování a natáčení, a hlavně absolvujeme čtvrthodinovou plavbu ke Hřensku a zpět… Něco takového se fakticky nedá naplánovat dopředu. Obsazujeme sedadla na horní palubě a užíváme si výhledů na skály nad řekou.

Po vylodění, děkovačkách a dalším fotografování se vracíme zpět k původním plánům – po neznačené cestičce vyrážíme lesem nad břehem Labe k údolí Klopotského potoka. Pochod nám trochu komplikují sanační práce ve skalách a hrozba „padajících předmětů“, nicméně daleko víc mě překvapuje pečlivě vyzděná a zajištěná takřka dva metry široká cesta uprostřed svahu, doplněná patníky. Dnes bohužel velmi silně zanedbaná trasa prý vedla odtud až do Německa a jezdilo se po ní povozy. Kdekdo vyráží obdivovat do zahraničí pyramidy a my tu přitom máme takové poklady, u nichž mi zůstává rozum stát, jak do těchto míst někdo dokázal dostat tolik stavebního materiálu a vybudovat tolik opěrných zdí…

Ale to už se před námi mezi stromy objevuje skalní masiv a pod ním hladina nádrže, do které padá voda Klopotského potoka. Neuvěřitelnou scenérii ale musíme záhy opustit, abychom dodrželi stanovené časy. Proti proudu potůčku stoupáme až na místo, kde na nás čeká další překvapení. Pan Andreas Knaack, pracovník národního parku Saské Švýcarsko, se ujme průvodcování na německé straně a upozorňuje na místa, která bychom nejspíš minuli bez větší pozornosti. Třeba kameny, označující místa, na nichž se setkávali uprchlíci před válečným rekvírováním a směňovali na nich před vojáky zachráněné zboží a potraviny.

Když vystoupíme z lesa, vykukuje na nás přes kukuřici dnešní hlavní cíl – skalní útvar Zirkelstein. Na loučce u lesíka svačinová zastávka a nádherný výhled na pískovcové masivy na české i německé straně. Pak už ale honem honem nahoru na horu. I odtud je výhled k nezaplacení. Když pan Rak zjišťuje, že jsme na tom časově hodně dobře, navrhuje ještě výstup na protější Kaiserkrone. Scházíme tedy do obce Schöna a pan Knaack nás vede na jednu z několika místních vyhlídek, odkud je vidět především na Schrammsteine. Fotka s logem a následující sešup k vlaku. Tak trochu adrenalinová záležitost, minuty letí, rychlost pohybu se zvyšuje a nakonec vlak nikde… Jenže Německo má kromě jiného i výhodu, že i na nejzapadlejším perónu, kde tuhne skupina vyplašených českých výletníků, jsou světelné ukazatele, které kromě aktuálního času ukazují i informace o tom, že vlak bude mít zpoždění. Sice se z původních 5 minut natáhne až na 20, ale nakonec v teple dorážíme zpátky do Děčína. Tak doufejme, že zase brzy někde na viděnou!

Tagy