V pátek 2/5/14 si udělejte čas a přijeďte na Fabriku do Doubice, budou se tam dít velký věci!
Po skoro třech měsících obnovíme společně (výběžek.eu a pan Navara)) výstavu. Po skvělých muzikantských portrétech, kterých autorem je Norbi Kovács příjede se stejným tématem ˇaja Dvořáčková.
Protože tahle fotografka operuje hlavně v hlavním městě, kam je to od nás poměrně z ruky, požádali jsme ji, aby nám o sobě a své práci něco řekla.
Ahoj Ájo, můžeš se nám krátce představit?
Jmenuju se AD, narodila jsem se v Českých Budějovicích, ale odmala žiju v Praze. Jsem o něco mladší než hnědý uhlí ;) Vzděláním a původním povoláním jsem oční optička, vystřídala jsem několik různorodých zaměstnání a někdy od roku 2002 se živím jako OSVČ – grafik/fotograf.
Jak dlouho fotíš?
Nevím :) Ale když jsme byli s tátou poprvé v Chorvatsku, tedy v Jugoslávii, tak některé z fotek jsem prokazatelně fotila já, to mi bylo asi 5 nebo 6. První foťák mi táta koupil, když mi bylo asi 8, jmenovalo se to tuším Corina a byla to taková bakelitová pixla, pamatuješ to? Já na to byla náležitě pyšná a chodily jsme s kamarádkou fotit koně na Císařský ostrov a zvířata do ZOO. Tohle téma mi nakonec zůstalo dodnes, protože zvířata v ZOO jsou vážně výborný trénink na muzikanty – taky mají omezený výběh, nemají kam utéct, ale dělají ksichty a všechno pro to, aby se ta fotka nepovedla…
Ta sada portrétů, kterou vystavíš na Fabrice je práce za jak dlouhé období?
Tyhle fotky vznikaly postupně, původně úplně bez konceptu, v období asi tak dvou let, jen jako momenty z koncertů nebo z muzikantských šaten. Teprve když jsme začali s Norbim prvně uvažovat o společné výstavě a dávali jsme dohromady první seznam, kdo bude mít koho, tak jsem chodila na cílenější lov… Ale zůstalo pravidlo, že ani jedna z těch fotek není aranžovaná, všechno jsou to přirozené momentky. Já nemám aranžované fotky moc v lásce.
Fotografování muzikantů a koncertů je tvoje hlavní téma?
Rozhodně. Koncerty a muzikanty vůbec fotím minimálně jednou týdně a musím říct, že mě to strašně baví. Fotím pro několik klubů v čele s Malostranskou besedou, mezi muzikanty mám dost kamarádů, kteří by občas rádi fotku, občas fotím pro nějakou tu pořádající agenturu a případně se s foťákem vnutím tam, kde hraje někdo, koho ještě nemám, ale nutně musím mít :)
Ještě něco fotíš?
Jak už jsem zmínila dřív, fotit zvířata je prima adrenalin. Na výletech a dovolených miluju prázdnou krajinu bez lidí a zvláštní slabost mám pro západy slunce – každý z nás má nějaký svůj oblíbený kýč… A pak ještě květiny, což trochu souvisí s mou posedlostí pěstovat cokoli, co přežije mou péči…
Ještě něco bychom měli vědět?
170 cm, 55 kilo, velikost bot 39, oči šedomodré… Co ještě nutně potřebuješ vědět???
(Jestli potřebujete vědět něco dalšího vy, můžete se zeptat přímo na místě, autorka přislíbila osobní účast! Anebo mrkněte sem.)
Večer potom bude pokračovat koncertem skupiny Super HeroKillers, která tu hrával poměrně často, poslední dobou se však odmlčela.
Myslím, ale že ji máte ještě v živé paměti (naposledy jsme je mohli v kraji vidět prrávě na Fabrice, když pomáhali zachránit klavichord–>)
Pro osvěžení dvě videjka.
Výstava bude otevřena v pátek někdy po osmé, koncert bude následovat, anebo nějak podobně, protože Fabrika je dosti punková.
