weby pro nejsevernější čechy

Pravčická brána – půl století ochrany

V sobotu 26. července 2014 správa Národního parku České Švýcarsko u příležitosti 50. výročí státní ochrany Pravčické brány připravila celodenní akci věnovanou tomuto unikátnímu symbolu národního parku. Velkou výhodou pro výletníky byl fakt, že po dohodě s vlastníkem pozemků pod Pravčickou bránou, firmou PAAL, s.r.o., byl celý den vstup do areálu zdarma – je to sice jen pár korun, ale každá kačka dobrá. Třeba pro mne to by impuls, abych se konečně rozhoupal a vyrazil. Naposledy jsem totiž byl na Pravčické bráně v době, kdy se po ní ještě mohlo chodit…

A když už jsem se začal účastnit projektu Bez aut do Českosaského Švýcarska, pak tedy bez auta. Ono ostatně pokoušet se v blízkosti Hřenska někde zaparkovat zavání čirým bláznovstvím. Využil jsem tedy turistické linky 434 Krásná Lípa – Hřensko – Děčín  vyrazil prvním ranním spojem. Trochu jsem se ale vyděsil – sešli jsme se tam dva. A valnou většinu jízdy (až do Rybniště) to byla sólojízda. V Rybništi první turistický nával, z Trilexu i hafo německy mluvících turistů. A další davy přistupovali až na Mezní Louku, kde jsem vystupoval.

Zapamatoval jsem si totiž dobré rady, že lepší putování je odtud, než ze zastávky, která ve svém názvu přímo nese označení Pravčické brány. A musím to jen potvrdit – procházka po tzv. Gabrielině stezce je opravdu pohodová. Člověk jde a jde, skoro po rovině, lesem, a než si stačí všimnout, začíná sklon stoupat a v lese se objevuje jedno skalisko za druhým. Jen člověk chvílemi zalituje, že ty stromy u nás rostou, a ke všemu tak rychle – pohledy na protější skály je nutno lovit mezi větvemi.

Infocedule, značení a nakonec přece jen jedna vyhlídka. Ale to už je jen kousek před samotným výstupem k Pravčické bráně. Kdo byl, ví, kdo nebyl, nepochopí (a měl by napravit). Cik cak stoupání k Sokolímu hnízdu, skrz něj dnes volně dál kolem Infocentra na plošinu pod obloukem. Tady stan Národního parku. Děti mohou malovat a jsou obdarovány pexesem, každý může zkusit vědomostní test a pokud je úspěšný, čeká ho výpravná publikace o útvaru, který máme nad hlavou.

Slunce pálí jak ďas a rozpaluje okolní skály, na nichž se nachází celá řada vyhlídek. Snažím se je obejít všechny, abych si výhledů do všech stran a ze všech úhlů užil. A jak mě potěší, když na obzoru jsem alespoň některé kopce schopen identifikovat, ba co víc, byl jsem na nich! Zirkelstein, Kaiserkrone… A ještě se podívat do expozice, kde jsu vystaveny krajinářské fotografie. No, trochu zamrzí, že u nich není napsáno, odkud která je, všechno fakt člověk nepozná.

Čas se ale pomalu nachyluje a já se vydám na sestup. Odskok k Jeskyni Českých bratří a pak sešup ke Třem pramenům. Cestou si říkám, že jsem si opravdu vybral správný směr. A nakonec po silnici do Hřenska. Ale to už je jiná kapitola, a dost smutná.