weby pro nejsevernější čechy

Po stopách Rudolfa Köglera

V neděli 27. července 2014 České Švýcarsko o.p.s. ve spolupráci s KČT Krásná Lípa připravila turistický pochod Po stopách Rudolfa Köglera, jehož hlavním cílem byla propagace Köglerovy naučné stezky.

Máme ji tu pod nosem, celoročně, ale občas je třeba nějaké to pošťouchnutí. Stejně jako v případě Pravčické brány se pro mne tahle zvláštní příležitost stala impulsem vyrazit. A když už, tak už – rovnou jsem si v krásnolipském Infocentru koupil Průvodce, abych měl teoretické základy.

Člověk si to ani neuvědomuje, že jde o nejstarší naučnou stezkou v Čechách, kterou ze své píle a zájmu s pomocí Horského spolku pro nejsevernější Čechy a Německého alpského spolku – pobočka Varnsdorf / Žitava vybudoval člověk, pro něhož byl zájem o přírodu ve všech jejích podobách „pouhým“ koníčkem.

Dnešní podoba a trasa jsou původní stezkou víceméně jen inspirovány. Původní délka byla 12 km a vedla z Vápenky do Vlčí Hory, dnes je to bratru přes 20 km okruhem z a do Krásné Lípy. Některá místa jsem už při různých předchozích potulkách líznul, tak jsem se rozhodl zkusit tentokrát co nejvíc. Jenže jsem byl limitován tím, že ve 14:00 začínal další z koncertů ve Filipově.

Z nabídky jsem si tedy vybral trasu, která krátila cestu na 15 km. Jenže to bych to nesměl být já, abych neměl zas něco jiného, než ostatní. Když jsem se ukázal na startu, nechal jsem se přesvědčit, že bude nejlepší přeskočit úvodní část a nasednout hned do turistického autobusu a odjet rovnou do Kyjova, abych se stihl včas dostat do Zahrad na prohlídku geologické mapy.

Vystoupil jsem u hostince Na fakultě a vyrazil po značení odtud. Tuhle cestu už znám, tudy se pochodovalo za ledopády. Kolem bývalé chaty KČT Petra přes hřbitov, na Kinského vyhlídku, přes Kyjovský hrádek pod Praporek. Značení poměrně spolehlivé, zabloudit se tu snad nedá, s kvalitou cesty je to ale místy horší. Sem tam spadlé zábradlí, některé schody poškozené či chybějící. Vrtá mi ovšem v hlavě, jak to v těch místech vlastně vůbec někdo dokázal vybudovat, jak a kudy se sem dostaly ty ocelové konstrukce a spousta materiálu. Mám ale pocit, že tudy dnes procházím jako první, není možné, aby ty pavučinové provazce, které se mi lepí na zpocený obličej a ruce, byly dílem pár minut.

Po skalnatém terénu následuje procházka po silničce k Dixovu mlýnu se sochou Pumphuta, odtud řídnoucí civilizací do divočiny přes Dlouhý důl. Tady ale neposlechnu značení pro mnou vybranou kratší trasu a místo toho pokračuju dál přes louky a lesy. Zhruba v půlce ochutnám Engův pramen, a nakonec se ocitám na Vlčí Hoře. Čas je ale proti mě, proto opustím značenou trasu k rozhledně a po silnici pádím do Zahrad ke geologické mapě.

Inu, jsem tu nakonec úplně sám, přesto dostanu perfektní výklad nejen o samotném modelu, ale i o jeho okolí, které není jen tak nějakou obyčejnou zahradou. Ba i původní cedulky, které každoročně Rudolf Kögler po stezce umisťoval, si mohu prohlédnout.

Odtud už jen zpět do Krásné Lípy. Jenže – když odbočím na silnici za Žebráckou kaplí, věnuji se skrz plot čouhajícím ostružinám místo rozhlížení se po značkách a totálně zakufruju. Elektrický ohradník, kopřivy, bodláky, bahno – jsem rád, když dokážu najít silnici na Krásnou Lípu. Sněžnou vynechám, on je stejně nejvyšší čas oschnout a vyrazit do Filipova.

KČT na svém webu uvádí, že se registrovala padesátka účastníků, mně se za celou dobu nepodařilo potkat nikoho. A někdy se budu muset vrátit, abych si prošlápnul zbytek trasy, zkuste to taky.

Fotky Mikuláše Peterky.

Fotky Líby Šaferové.

A moje:

Tagy