V neděli 29. března 2015 se uzavřel poslední tůrou projekt Bez auta do Českosaského Švýcarska, který od roku 2014 organizovala obecně prospěšná společnost České Švýcarsko.
Na závěr to nej. Takže nejdelší trasa a největší zájem. Původně plánovaný počet maximálně 30 přihlášených přerostl ve dvojnásobek a kilometrů před námi bylo 20. Týdenní vývoj a ranní počasí dokázalo některé odradit, takže nakonec se nás od Rumburka přes Krásnou Lípu s Děčínskými na výstupu v Dolním Žlebu poskládalo 42, pokud si dobře pamatuji. Ti odvážní stihli v Bad Schandau během 10 minut čekání i kafe v nádražním Bio krámku.
Už ve vlaku jsme si mohli vyzkoušet novinku – chytré brýle (komu něco říkají Google-glass, ví o čem je řeč, i když tyhle byly Epson). A v Dolním Žlebu jsem se zařadil k dobrovolníkům, kteří zkoušejí druhou novinku, chytré náramky. Ani nejsem schopen vyjmenovat, co všechno ten přístroj ukazoval, stačila mi obrazovka s tepem. A řeknu vám, je snad lepší žít v nevědomosti, než sledovat, jak číslo na displeji se šplháním do kopce stoupá na víc než dvojnásobek původní hodnoty…
V Dolním Žlebu nás přivítaly zástupkyně města Děčína, které odtud pokračovaly na otevírání zámeckých zahrad, zatímco my vystoupali zprudka starými chodníčky v doprovodu představitele o.s. Dolní Žleb na cestu k České bráně. Po zkrácení cesty ke státní hranici neznačenou pěšinou občerstvovací zastávka a po ní přímo za nosem směrem na Grosser Zschirnstein. Jak jinak než zkratkou srázem nahoru. Ovšem stoupání stálo za to, i když výhled nebyl ideální, obzor byl zakryt oparem, mlhou, mračny…
Po kochání přírodou hromadné focení a pokračujeme dál kolem Offengelassener Basaltsteinbruch (pozůstatek lomu na čedič), ohnivce šarlatového (kdo mohl tušit, že je prý vzácný), či skalního útvaru Wildbretkeller (podle internetových zdrojů sloužil jako odkladiště zásob při panských honech saského dvora). Dalším cílem je vyhlídka Kohlbornstein. I když náš průvodce Jiří Rak „vyhrožuje“, že výstup to nebude snadný, nikdo ze skupiny neodřekne a všichni se opět drápeme nahoru. Předchozí drobný deštík pročistil vzduch a tak se nám z temene skal otevírá nádherný pohled na celou řadu míst, kterou jsme od loňska prochodili. Zirkelstein, Kaiserkrone, Schrammsteine, Falenstein, Papststein, Pfaffenstein, Königstein, Lilienstein… Tak tohle opravdu stálo za to!
Návrat zpět na stezku a sestup směrem na Krippen, kde nás čeká další překvapení. Nejen slibované občerstvení (krásnolipským Falkenštejnem!), ale hlavně cesta slunečních hodin. V Taubenhaimu o nich víme, ale kdo by je čekal tady? S upraveností a výzdobou celého městečka ostře kontrastují značky úrovně hladiny na fasádách domů. Co je to za sílu, která žene lidi do stálých oprav a úprav… Z hospůdky se opět dělíme, Děčíňáci odcházejí o pár minut dřív, náš zbytek pak z nádraží odjíždí směr ČR přes Mikulášovice do RBK a Krásné Lípy. Cestou se dozvídáme, že u nás snad celý den propršel, tak si můžeme libovat, že nám počasí vlastně výjimečně přálo…
Sláva nazdar výletu a zase někdy!
Za mapu opět díkyJaromírovi Petružálkovi, jehož fotky jsou k vidění na webu KČT Krásná Lípa zde ->. A další set fotek je od Mikuláše Peterky ->.
