weby pro nejsevernější čechy

Pumpot aneb Šluknovsko až ve Zlíně a možná i ještě dál

V malém sále městského divadla ve Varnsdorfu ve středu 27. února 2013 proběhlo povídání o animovaném filmečku Pumpot, natočeném na motivy pohádky Igora Heinze bývalým varnsdorfákem Františkem Dečmanem.
Jak ten čas letí… Co má společného neposedný mladík Fery s potetovanou bradou, pracovník v sociálních službách, působící v nízkoprahovém klubu pro mládež, s čerstvým bakalářem umění na Zlínské univerzitě, usedle působícím spolumajitelem reklamní agentury v Praze Františkem Dečmanem? Je to pořád tatáž osoba, jen mezitím tak nějak uplynulo 10 let…

I když už je to dlouho, co zvednul kotvy a vydal se do světa, na místní region nezapomněl. A když hledal námět pro svou bakalářskou práci, animovaný film v minimální délce 3 minuty, sáhl do místních zdrojů a vybral si jednu z (neustále se měnících) pohádek už dávno místního Igora Heinze. A tak vznikla takřka večerníčkovská šestiminutová pohádka Pumpot o lužickém skoročaroději. Je k vidění na netu, stejně jako samotná bakalářská práce, ze které autor při povídání hodně citoval. Člověk si to běžně neuvědomuje, kolik práce, překážek, materiálů, studia, nápadů a vymýšlení je třeba, než vznikne taková jednohubka. Z plánovaných pokračování zatím sešlo, protože veřejnoprávní televize dala stopku tvorbě nových Večerníčků, takže Šluknovsko a jeho pohádkové postavičky hned tak děti na obrazovce bohužel neuvidí, ale nikdy neříkejme nikdy…

František jako jediný ze svých bakalářských kolegů pokračuje na Univerzitě ve Zlíně v magisterském studiu a je momentálně ve fázi hledání námětu pro svou závěrečnou práci. Přesto si našel čas a necelé dvacítce přítomných s pomocí zmíněné bakalářské práce vysvětlil inspirační zdroje, metody práce, technologický postup. Kdo by v jednoduchých liniích hledal křížence ruských tisků – luboků – s obrázky Josefa Lady? Koho by napadlo, že pro pár obrázků z mlýnské šenkovny proběhly podrobné konzultace s místním muzeem o architektuře podstávkových domů a zdobení lidového nábytku. Koho by napadlo, jak se jeho umělečtí vedoucí mohou stát zdrojem nechtěného humoru (Zeman a Slivka).

I když tedy zatím pohádka zůstala osamocena, uvažuje se o její prezentaci v zahraničí, k čemuž by ale bylo třeba vytvořit novou cizojazyčnou zvukovou stopu, takže se teprve uvidí, co a jak dál.

A tak na sám závěr jen povzdech – kdyby tu byl nějaký zdatný novinář, možná by František stál za úvahu jako občas hledaný konkrétní vzor. Nějak jsem si nikdy nevšiml, že by mu se začleňováním pomáhala jakákoli agentura, cestičku nahoru si vyšlapal sám jako buldog a možná toho pro propagaci regionu udělal víc, než některá specializovaná sdružení.

 

Tagy