Asi s tím budu trapný, ale byl jsem v Mnichově. Jo, aha! Tak s tím možná až tak trapný nebudu. Tak takhle: byl jsem v Mnichově s Dominikou, mou paní. No, tak s tím se asi jen tak neztrapním. Tak ještě jinak: koukal jsem se tam na televizi. Tak tady, řekl bych, se už začíná pěkně přitrapňovat. Proč ten vůl kouká na televizi v Mnichově? Proč se nesebere, nečapne ženu za ruku a nejde s ní třeba na „Oktoberfest“? Tak to tedy prrrr, holenkové! My bychom bývali byli na „Oktoberfest“ šli, jenže to bychom bývali nesměli být nemocni. Jo, odjeli jsme potěšit příbuzné v nemoci, sami nemocni. Tak to chodí. Takže Dominika čaj a postel, já červený střik a právě ta – televize! Ale proč to celé píši? Na televizi tam dávali, bylo to krátce před německými parlamentními volbami, diskusi kandidátů několika (těch hlavních) politických stran. Šmankote, panenko skákavá! Já už na to úplně zapomněl! Já už úplně odvykl! Koukám se doma s odporem vlastně dennodenně na české kanály (televizní) a ono se to tam hemží jen kanály (politickými). Oni tady ti naši političtí šíbři vlastně předvádějí celou tu ubohost naší babravé cesty k nějaké demokracii. Nějaké říkám proto, že s pravidelnými demokraciemi, tak je známe z knížek a odvedle, nemá „ta naše“ mnoho společného. Pravda, politici jsou politici, strany jsou stran, leč obsah například těch politických hlav, nebo obsah politických programů, je proti tomu, co jsem právě zahlédl v té německé televizi, nebe a dudy, přičemž u nás doma asi ty dudy a pořádné… Německá diskuse obsahovale věcně podané argumenty, lehký vtip, notnou dávku asertivity (nevím, s kým budu po volbách koalovat, atd.), šarm, kritiku, a hlavně: po celou dobu diskuse vstřícné, korektní, slušné jednání. Žádné osobní výpady, žádné připomínání gestapáckých příbuzných, žadné zmínky o kamarádšoftech s kmotry, atd. U té německé televize se mi opět jednou připomnělo, že tu nejsme, jak se říká, „sto let za opicemi“, ale že je tu řada z nás přímo opicemi. A ta politická scéna? Inu – „Planeta opic“…
