weby pro nejsevernější čechy

Rumburská zastavení, Ester Sadivová, Olga Vodáková, Josef Rybánský

Po knížce o průmyslových dějinách Šluknovského výběžku, které vydalo město Rumburk tu máme další od stejného vydavatele. Tentokrát se jedná o Rumburská zastavení, která čtenáře provedou historií města, lehce se dotkne historie nejstarší, těžiště je ovšem u míst a událostí, která si můžeme připomenout jaksi přímo na „místě činu“, eventuelně zajít do muzea a nechat si ukázat obrázky i předměty (nedotýkat se, prosím!) o kterých se v knize píše.  Protože počasí se letní, vybral jsem pro vás jako ukázku část z kapitoly „Kam za zábavou a odpočinkem“, kde se píše i o možnosti rekreace:
Voda byla v letních parných dnech asi vždy velkým lákadlem – kde jinde naž na plovárně se mohli Rumburští osvěžit a odpočinout si; právě tam se zrodilo nejedno příští manželství. Vzniku koupaliště však muselo v Rumburku předcházetzaložení příslušného spolku – Spolku pro stavbu plovárny. 11. února 1897 schválilo městské zastupitelstvo plán na její zřízení, čímž byl hlavní cíl spolku naplněn.
Už v březnu téhož roku se stavby ujímá Alois Korber, který ji bez problémuů dovede až k zdárnému konci. Při slavnostním otevření 12. června 1897 se po hladině přírodního koupaliště napájeného z Pstružího potoka jako první projedou v loďce starosta Ferdinand Ritschel a předseda spolku pro stavbu plovárny Johan Jungnickel.
Když se dnes vydáme na procházku k rybníku Racek (Damsteich) v bývalé samostatné obci Dolní Křečany, sotva si na místě dokážeme představit věhlas, jakému se kdysi těšil. Obklopen stromy, přesto stále ozářen sluncem, měl mít podle dobových prrospektů o jeden až dva stupně vyšší teplotu než okolní rybníky. Poloha v blízkosti lesů zaručovala čistý vzduch plný zdravého ozonu. Nechyběla skokanská věž, písečná pláž a hřiště. K oblibě přispívala možnost projet se na lodičkách nebo večerní slavnosti za svitu lampionů, romanticky ozařujících parket nad vodní hladinou.
A proč se Racek jmenoval „Demsteich“? Za první republiky všichni věděli, kde kdysi stával Demsův mlýn – malý mlýn postavený Georgem Klingerem na dědičně vykoupeném pozemku. Roku 1761 koupil mlýn za 675 zlatých jeho syn Georg Adam Klinger. Kolem roku 1780 se jeho majitelem stal právě Jakob Dems, proto byl rybník do té doby zvaný Lesní („Buschteich“)přejmenován na „Demsteich“ – „Demsův“. Mlýn stával v těsné blízkosti Demsova rybníka, který jej zásoboval vodou a který se (přes svou nevelkou rozlohu 3,5 ha) později měl stát vyhledávanou atrakcí.