Někteří si nejspíš už všimli, a ti kdo ne, jsou buď nepozorní, či spíše úplně slepí.
Postupně se čím dál víc přesouvám. Z tohoto webu na původně nepodstatnou „sesterskou“ odbočku, která měla sloužit jako návody a rady turistům. Od akcí, událostí a lidí do přírody, do samoty, k věcem neživým. Už jsem dal najevo mockrát, že společnost mne irituje, reakce valné většiny mne rozčilují a lidi mne vesměs popuzují. I tam „vedle“ jsem nakonec začal páchat něco, co nebylo v plánu. Prý to mělo sloužit jako návod, kudy kam jít, jak se tam dostat, a tak všelijak. Jenže já nejsem Severotoulky a pomáhat nikomu nechci. Takže žádné itineráře a cestovní plány, žádné upoutávky na FB. Chodím a koukám jen a jen kvůli sobě.
Jenže i tak jsem nakonec narazil. Dokud jsem chodil po světeckých sloupech a židovských hřbitovech, ještě to šlo. Ovšem těch prvků, které tvoří krajinu, je mnohem, mnohem víc. S tím, jak jsem postupně rozšířil repertoár toho, co potkávám, je to horší a horší. Už jsem se o specializovaných databázích a regionálních webech mnohokrát zmiňoval a obdivoval neuvěřitelnou práci mnohých zanícenců, kteří dokážou vydolovat odkudsi netušené informace. Asi jich je daleko víc, než o kterých vím. Občas je objevit a vytěžit není jednoduché (a spousta už jich také zanikla). Bohužel i tak zůstává mnoho oblastí nebo i artefaktů, které zmapovány nejsou. Leckdy práce na evidencích uvázla a nepokračuje, mnohdy ale ani nezačala. A překvapivě čím mladší prvky, tím horší.
To, co denně míjíme, co tvoří obraz všednosti kolem nás, to nikoho nezajímá, nikdo se tím nezabývá. Barokní socha je možná v Památkovém katalogu, ale výsledky třeba i desítky let trvajících sochařských / dřevařských sympozií křížem krážem republikou možná někdo nafotil do místních novin, ale nezapsal název, rok a autora. Sochy anonymně postupně hnijí a rozpadají se. Zpívající fontána je v průvodcích, ale stovky dalších vodních prvků sice fungují, jen se nedá dohledat, kdo je navrhoval, kdo realizoval a kdy. Na fasádách různé pamětní desky, občas evidované pro známé jméno či jako pietní místo, ale chybí info, kdo je vymyslel, prosadil, vyrobil, osadil… V exteriérech měst i obcí, uprostřed sídlišť i jako doplněk veřejných budov sochy, plastiky, mozaiky. I tady máme nejrůznější databáze, ale zdaleka nepokrývají všechno. Na objektech chybí signatura a vročení, není se čeho chytit.
Stěžujeme si na nedostatek historických pramenů, na přetrženou paměť (hlavně po roce 1945), ale aktuálně se nechováme o nic lépe. Obecní weby v tomhle v 90% stojí úplně za hovno. Jsou na nich povětšinou obecné a zaměnitelné proklamace o atraktivitě místa a „bráně do nějakého regionu“, ale co je přímo v místě k vidění, to se najít nedá. Žádné přehledy „drobných“ památek se na téhle úrovni většinou nevedou. Možná o nich někdo něco v danou chvíli ví, ještě si pamatuje – ale pokud se to nezachytí, nezaznamená, nezapíše, zmizí všechno v luftě.
Čest světlým výjimkám – jsou nejen již zmiňované netové databáze, ale občas i knihy – nad řadou z nich jsem se už rozplýval. Pořád je to nicméně málo. Čím dál víc se tak dostávám do stejné situace jako u akcí a událostí, u nichž jsem začal – mám jen obrázek a konstatování, že tehdy a tam to či ono bylo. Víc nic. Víc se napsat nedá. A to mě sere.
