V sobotu 17. května 2014 se v Lidové zahradě ve Varnsdorfu uskutečnil 1. ročník festivalu North Extremity 2014. Lidová zahrada se začíná stávat místem, kde se postupně probouzí život a v nabídce se objevují zajímavé akce (pokud se tedy o nich nějakým způsobem případný návštěvník dozví). Pravda tedy je, že na tenhle festiválek jsem původně zamířeno neměl, není to až tak šálek mého čaje a po dopoledních pěveckých sborech dost brutální změna žánru. Myslel jsem, že den završím maximálně návštěvou arboreta v Kunraticích. Jenže zmrzat a vlhnout v panujícím počasí se mi fakt nechtělo a Pan Ředitel dopoledne pravil, ať tam skočím, že prý budou mít chlapci z jakékoli propagace radost.
Na plakátku 17:00, vcházím tedy do dveří Lidovky a jsem skoro sám. Až na pár lidiček u pódia, od nichž se dozvím, že začínat se bude tak kolem 19:00. No, dáme si druhý pokus. Když dorazím znovu, už se hraje. Zřejmě Bonesaw od the Brains. Lidí tu moc není, parket je úplně prázdný a většina stolů taky. Set trvá něco kolem hodinky. Následuje přestavba pódia a zvuková zkouška. Tedy, spíš zkoušení. Nevím, v čem byl problém, ale přehazování kabelů a nastavování čudlíků trvá skoro stejně dlouho jako předchozí hraní, a stejně to není moc platné. Během hraní následujících (asi) Elephants to sem tam zavazbí a jak vedle sebe zaslechnu „hodina piskoření a stejně je to k hovnu“.
Zase cca hodinka hraní a opakuje se totéž, jen je to tentokrát o něco kratší. Nastupují Madafaka a já si říkám, jestli to zvukařovo snažení není tak trochu zbytečné, protože v té hlukové cloně slyším stejně maximálně jen rytmus a poznám, kdy zpěvák zvrací svůj zpěv. Fakt obdivuju, že tihle lidé jsou schopni normálně mluvit, já sípám, jen se na to koukám. Hodiny letí, další předlouhá pauza. Navíc začínám uvažovat, že provozní prostor na Lidovce není příliš chytře vyřešený – venkovní dveře pro účinkující jsou na opačné straně, než jejich šatny, takže jakékoli stěhování ven a dovnitř znamená otevření dokořán a dovnitř se s radostí řine studený mokrý vzduch. Takže mě po třech dnech chození po akcích nejen bolí nohy a záda, ale ještě mi i drkotají zuby. Takže se omlouvám kapelám, které měly vystupovat po mnou ještě částečně shlédnuté a vyslechnuté Jovaneře, fakt už jsem měl před půlnocí dost.
Obdivuji, že se někdo do takové akce pustí a doufám, že mu to nezlomí krk. Sál zůstal až do doby mého odchodu víc než poloprázdný, před pódiem poskakovala maximálně desítka hárotřepačů, někteří kolemjdoucí už podle mého ani nemohli vědět, kdo a co vlastně hraje. Škoda, asi by si taková akce zasloužila víc.
Organizující Toxíci o akci informují na svém webu, kde je také odkaz na nějaké fotografie, takže je možno prohlédnout si něco i z kapel, které jsem já už nezdokumentoval (podle plakátu samotní Toxic People, F.A.King a Sights).
Pro představu jeden zvukový záznam (kvalita zvuku na místě se příliš od nahrávky nelišila):
https://youtu.be/P2_5mb6E51g
