V roce 2024 vyšla v nakladatelství Paseka kniha Hudba srdce – metafyzika popu hudebního publicisty Karla Veselého.
Už je to dlouhý čas, kdy od stejného autora vyšla kniha Všechny kočky jsou šedé: Hudba úzkosti. Objevil jsem ji tehdy v edičních plánech a měl ji v merku. Jen jsem tím ale na ni upozornil úplně někoho jiného. A ačkoli jsem ji dokonce koupil, i to bylo pro někoho jiného… Takže než jsem se rozhoupal, jedná se o vyprodaný a takřka nesehnatelný titul. Tudíž jsem sáhl po dalším titulu, který by snad měl tvořit jakousi protiváhu písním o depresích – pojednání o písních milostných, o lásce.
Anotace:
Láska, touha, poblouznění, zamilovanost, chtíč, žárlivost, vášeň, zlomené srdce. Psát o tom všem písničky je otřepané a pokleslé. Jenže co když právě lovesongy – pokud si je poslechneme pozorněji – nejlépe vypovídají o našich emocích a jejich proměnách v průběhu dvacátého století? Můžou popové žebříčky odrážet přístup lidí k lásce a zamilovanosti?
Karel Veselý prochází dějinami popu od generace rock’n’rollu z 50. let přes „revoluci lásky“ v šedesátkách, předkládá obraz milostných vztahů v rocku, disku nebo rave kultuře a mapuje citovou krizi v novém tisíciletí. Příběh popu končí u současných hudebníků definujících radikální podoby queer lásky. Autor ve dvanácti kapitolách vychází z textů písní, ale na pomoc si bere i dobové filozofické či sociologické teorie. Na stránkách knihy se tak potkávají Michel Foucault a bellhooks, Erich Fromm s Beach Boys, Frankem Oceanem nebo Britney Spears.
Když jsem vzpomněl předchozí titul, užiji citaci z reakcí na ni: „Podobně jako jiní uživatelé, i já jsem vyrůstal na trochu jiné hudební publicistice, představované zlatou érou Rock&Popu v devadesátkách a zaměřené víc na hudbu samotnou než na široký společenský kontext.“ / „Touto knížkou dostanete nejen přehled melancholické moderní hudby, náměty na poslech interpretů, o kterých jste třeba ještě neslyšeli, ale především i kulturní a společensko-politické pozadí.“ V těchto větách je totiž shrnuto to nejdůležitější, co se týká i knihy Hudba srdce – ono to totiž v podstatě vůbec není o hudbě, písních, interpretech, ale jde o hlubší sociologickou sondu, takřka až politický traktát, a částečně o osobní výpověď. A je k ní potřeba takto přistupovat, jinak může být pro někoho s odlišným očekáváním zklamáním. Já jsem zjistil, že jsem kulturní barbar a hudební analfabet. Jména řady zmiňovaných interpretů mi vůbec nic neříkají a u spousty adorovaných písní jsem nechápal, proč by měly být významné, rozhodující. Prostě to není úplně snadné čtení.
Brožovaných 452 stran se nečte pohodlně ani technicky – kniha nedrží otevřená, nevydrží v klidu ani rozevřená na stole něčím zatížená, má stále tendenci se zavírat. Takže jí musíte věnovat pozornost a stále ji svírat v rukou.
Pár vytržených ukázek:
Všichni jsou bohatí, úspěšní a zdánlivě si žijí svůj americký sen, jenže při bližším pohledu zjistíme, že jejich světy se rozpadají – nevěry, rozvody, generační neshody, zmatek v životě.
Člověk se sám narodí a sám i zemře a svět na něj akorát navalí spoustu pravidel, aby na to zapomněl.
Dosažení vlastního štěstí je nejvyšším morálním cílem člověka. K tomu říct „Já tě miluji“ musím nejprve vědět, jak říct já.
Způsob, jakým hudbu používáme, je ve skutečnosti mnohem důležitější než hudba samotná. Konzument je důležitější než samotný produkt.
Láska je jen umělý koncept, který zrodila moderní doba vyžadující spoutat milostní a sexuální emoce a touhy do podoby výhodné pro systém založený na množení kapitálu. Skrze instituty romantického namlouvání či manželství byly lidské touhy zapojeny do koloběhu konzumní kultury, jenž nás udržuje při životě a navíc se tváří, že jsou produktem svobodné volby každého z nás.
To, čemu říkáme láska, se díky všudypřítomnému marketingu stalo nedílnou součástí světa psychologického poradenství, farmaceutických pomůcek a požadavků maximálního výkonu.
Zamilovaností se většina z nás dostane nejblíž k tomu, abychom ve svém životě zahlédli utopii – drogy a sex jsou alternativou.
Láska umírá v éře individualismu a hédonismu. Přestává dávat smysl ve světě, v němž si lze všechno a všechny koupit.
Pochybné ideály štěstí a důraz na osvobozenou sexualitu vytváří toxický koktejl, v němž láska nakonec nemůže být ničím jiným než zdrojem úzkosti a traumat.
Dříve namlouvání začalo emocemi a skončilo sexem, současné vztahy začínají příjemným sexem a následně se musí vyrovnávat s úzkostí, kterou vzbuzuje úkol generovat k němu emoce.
Písně o lásce zní těm, kteří nemilují, pateticky a přeslazeně.
