Jsou věci, co se dají těžko vysvětlit. Možná s postupujícím časem stále hůř. Ve všech možných oblastech.
Doma jsme mívali rádio a bylo zcela normální, že hrálo a poslouchali jsme. Ono taky v době, kdy v televizi byly k vidění celé dva programy, nic moc jiného k dispozici nebylo (jsem tak starý, že pamatuji ještě i dráťák!). V dnešní době si omladina těžko představí „modernu“ v podobě objemné krabice na baterky, na níž se s trochou citlivosti kolečkem daly naladit i zakázané stanice. Dneska mám radiopřijímač jen v autě a občas sám sebe trestám tím, že si ho za jízdy pustím. Reklamní bloky skoro stejně časté a dlouhé jak v televizi, playlisty o 10 písničkách, které se den za dnem opakují takřka beze změn – těžký nápor na psychiku… Tak jsem doma začal poslouchat digitálně, když už ta možnost je (a já se postupně učil ovládat chytrou telefonní potvoru a přenosný reprák), aby při probírání fotek nebylo až takové ticho. Jakožto přeučený Západočech jsem začal u RockRádia. Po nějaké době jsem ale zjistil, že i tady se přece jen skladby opakují, a že výběr skladeb mnohdy není úplně to pravé ořechové. Tak jsem v nabídce překlikl vedle a momentálně jedu RádioBEAT. To je repertoár i způsob podání, který mi vyhovuje. Jeden měsíc ovšem pravidelné odpolední tupláky vystřídala Konzerva. Popud, impulz. Vrátit se před daleko před dobu, kdy už byla možnost slyšet mnohé naživo…
Ovšem než se dostanu k tomu, co mne napadlo a k čemu mě tahle každodenní hodinka inspirovala, musím začít oklikou a zeširoka. Možná ani ti, kdo onu dobu pamatují, netuší, jak některé věci v dobách plánovaného národního hospodářství (ne)fungovaly. Moje máma pracovala jako prodavačka v knihkupectví. Tehdy fungovaly tzv. knižní čtvrtky, kdy se dávaly do prodeje novinky, předem avizované a objednávané. Nejen knihy, ale třeba i gramodesky. Ano, takové to placaté černé, co je teď zase v módě a stojí to nekřesťanské peníze. Tehdy byly domácí převážně za 44 kaček, cizí za cca 60-80, ale naše stabilní ekonomika se časem dostala u licencí až na 120 korun.
Fungovalo to zhruba tak, že bylo-li v seznamech něco zajímavého, máma napsala požadavek třeba na 50 kusů. Nadřízený orgán v Plzni požadavek seškrtal na 10 a na prodejnu dorazily tři. Plánované hospodářství, opakuji! Týkalo se to jak knižních thrillerů či detektivek, tak i gramodesek. Byla to vůbec zvláštní doba. V době, kdy jsme si popisovali penály k nelibosti soudružek učitelek názvy zahraničních skupin, nebylo jak a kde je u nás povětšinou legálně slyšet. Když se náhodou Supraphon utrhnul a proláklo se, že má něco vyjít, většinou se strhla bouře – ale pro mnohé marně, jak snad vyplývá z předchozího. Navíc ediční politika byla velmi, velmi zvláštní. Těžko říct, jak to soudruzi dokázali, ale mnohdy u nás nevycházely řadovky, ale prapodivný pelmel, nebo titul, který z klasické diskografie totálně vybočoval a o běžném repertoáru interpreta/skupiny nevypovídal. Čest výjimkám. Zpočátku to bylo tak, že deska vyšla jen a pouze s názvem kapely, origo název alba býval uveden někde drobným písmem v poznámce – snad aby bylo jasno, že jeden titul od příslušného interpreta na ukázku bohatě stačí a víc nebude. Taky to byla doba tzv. sleevnote, kdy vnitřní přebal byl potištěn vysvětlujícím textem. Někdy od od lidí jako Jiří Černý, Jaromír Tůma, Petr Dorůžka, nejčastěji ale od „Ostrý obraz a dobrý zvuk!“ Miloše Skalky.
Nedělám si v žádném případě nárok na úplnost, určitě nemám všechno, co bylo. Dodnes mě třeba mrzí, že mi uteklo Jošuovo dřevo… Záměrně ve svých úvahách vynechávám domácí interprety (to je jiná kapitola). Taky zahraniční country & western, kterého jsme doma měli docela dost. I pár desek různých coverů, které se objevily, a posluchači byli rádi alespoň za ně, protože bylo jasné, že originál k sehnání nebude (většinou to bylo dost obskurní, za poslech stála snad jen produkce Stars On 45). Těch pár „Italů“ jen výčtem – Toto Cutugno, Drupi, Ricchi e Poveri, Al Bano & Romina Power… (možná by se našlo i něco dalšího). Naopak do seznamu řadím pár věcí, které nejspíš dnešní generaci neřeknou vůbec, ale vůbec nic – a možná je minuli i pamětníci (nebo na ně zapomněli) – mnozí z nich by nejspíš na výše zmíněném Radiu Beat asi místo nenašli.
Když jsem proseděl celý den před skříňkami, v nichž je uskladněn můj audioarchiv, tak mne nad pořízenými poznámkami napadlo, že by si snad někdo mohl i myslet, že tak zle zase nebylo. Nicméně uvědomte si – nenakupovalo se, ale shánělo! Člověk si nevybíral, ale bral, co je. Jak se kdysi kdosi z oblasti sci-fi vyjádřil a platí to i v tomto případě – když už se něco objevilo, fakt to stálo za to, člověk se nemusel probírat stovkami titulů a filtrovat balast… Jinak jsem zase zjistil, nakolik je paměť ošidná – u celé řady titulů opravdu netuším, kdy a kde jsem je pořídil, mnohdy o jejich „domácím“ původu svědčí jen dodatečný cs potisk nebo nálepka s cenou v korunách československých. Výběr jsem se rozhodl ukončit cca rokem 1989 (s malým přesahem), protože pak třeba už Bonton, Popron a samozřejmě dovoz…
A ještě jedna poznámka – nemám tušení, jestli se někdo seriózně pokoušel zmapovat tuhle oblast, evidovat, co u nás vyšlo či bylo v prodeji. Já si na nějaký absolutní výčet nárok nedělám, jsou to mé osobní zkušenosti, mé vlastní nákupy a náhody.
Takže nakonec se mi „malá“ vzpomínka rozbobtnala (hádám na minimálně tři kousky), couvám tedy o nějaký ten odstavec výš a začnu tím, co tak úplně do uvažovaného sortimentu nepatří, leč formovalo mne to a snad půjde alespoň o drobnou zajímavost před tím dalším, hlavním. Roky občas odhadem, vydavatel někdy uveden poměrně zmatečně.
1973 / AMIGA / Mireille Mathieu – An Einem Sonntag in Avignon (tehdy za 60 kaček, dnes na Amazonu za víc než 13 stovek, ovšem na domácích webech něco přes stokorunu)
O nějaké Édith Piaf jsem neměl ani tušení, máma ale tuhle Francouzsku milovala (a já s překvapením zjišťuji, že je pořád aktivní!). Paradoxně je tohle album zpívané německy.
—
1977 / Melodija / Engelbert Humperdink – Энгельберт Хампердинк
Mámě se tenhle dnes už zapomenutý zpěvák líbil, tak jsem tuhle prapodivnou verzi pro ni dodatečně pořídil.
—
1979 / Opus-M.A.M. Records / The Very Best of Engelbert Humperdink
—
1973 / Polydor-Indie / James Last Company: Beachparty 4
Pamatuje dneska někdo tohoto druhdy populárního a velmi plodného skladatele a kapelníka? Patřilo to k trendu easy listening…
—
1978 / Polydor-Indie / Non Stop Dancing 78 James Last – Jubiläumsausgabe Folge 25
—
???? / DumDum India / Dean Martin – Welcome to my World
Kdy se u nás tenhle indický dovoz objevil, neumím odhadnout. Originál vyšel 1967. Zpěvák dle mámina gusta, chlap jak má být…
—
1983 / Supraphon-Capitol Records-EMI / The Best of Dean Martin
—
1977 / Supraphon-Sonet Grammofon AP / Bill Haley The Comets
Pod nic neříkajícím obalem „Taneční hudba“ skrytý „Skalkovský“ nestandardní výběr toho nejzákladnějšího. Ani se při poslechu nechtělo věřit, že z těch kořenů se to všechno vyvinulo…
—
1978 / Opus-M.A.M. Records / Tom Jones – The Very Best Of
—
1978 / OPUS-RCA / Baccara
Taková španělská verze našich Kamélií, byť i něco snesitelnější. Z dob, kdy dívčích pěveckých uskupení ještě bylo poskrovnu.
—
1975 / Opus-Philips / Démis Rousses – Souvenirs
Další mámin oblíbený zpěvák s velmi specifickým hlasem (neměl jsem tušení, že spolupracoval s Vangelisem)
—
1977 /Supraphon-CBS / Ray Conniff
—
1977 / Balkanton-EMI / Cliff Richard: Клиф Pичapд (v originále vydáno pod názvem I’m Nearly Famous)
—
1981 / Jugoton-EMI / Cliff Richard: Wired For Sound (dovozovka za stovku)
—
1980 / Opus-Hansa / Boney M. – Gotta Go Home
To už stála licenční LP 120. Vlastně ale zázrak, že deska vyšla, protože v té době dávno k hitům patřil Rasputin, končící povzdechem „Oh, those Russians…“ Tahle píseň se dočkala vskutku pozoruhodné české verze a já žiju v přesvědčení, že jsem ji slyšel zakončenu hláškou „Ach ti mužové„, byť net to zapírá.
—
1981 / Supraphon-CBS / Johnny Mathis
Zřejmě nějaký speciální cs výběr, ve standardní diskografii se mi nepodařilo objevit album s tímhle playlistem
—
1983 / Supraphon-CBS / Joe Dassin
Zřejmě totéž co o pár řádků výš – speciální cs výběr, ve standardní diskografii se mi nepodařilo objevit album s tímhle playlistem
—
1984 / Supraphon-CBS / Barbra Streisand: Emotion
—
1984 / Supraphon-CBS / Streisand: Guilty (with Barry Gibb) – originál vyšel v roce 1980
—
1985 / Supraphon / Carla Bley – Dinner Music
—
1988 / Supraphon-CBS / The All-Time Greatest Hits Of Roy Orbison (1974)
—
1988 / Balkanton-Blue Label Repress / Elvis Presley: Rock-And-Roll
I na takové klasiky bylo třeba dlouhé roky čekat a využít nabídky firem, které ohledně kvality desek neměly zrovna nejlepší pověst
Příště se snad už dostaneme do bezpečnějších vod…
