V létě by si měl člověk udělat občas radost. Třeba v kině. Všude po městě (v té naší díře)) visí plakáty na Díru u Hanušovic, proč to nezkusit. A udělal jsem dobře. Na CSFD.cz film cení na 56 %, avšak dle mého má tahle „Krobotina“ na víc.
Kdo nemá rád role Miroslava Krobota, neměl by na film vůbec chodit. V Díře u Hanušovic se totiž v osoby, které tento herec a režisér obvykle ztvárňuje, proměňují všichni protagonisté. Kolik se v celém filmu řekne slov? Málo, sakra a hodně málo. Film je založený na záběrech, které líčí zmar, neutěšenost a bezvýchodnost života v opuštěné vesničce uprostřed bujaré přírody.
Možná film lépe vyjádří jeho anglický název: „Nowhere in Moravia“. Čekat dějovou zápletku je u tohoto díla zbytečné. Občas někdo zemře, ale nic se nezmění. Život jde dál. Občas se někdo s někým miluje, ani to nemá vliv na tok času. A když někdo odjede na půl roku pryč? Nic. Jediná důležitá věc je otevřená hospoda, kam chlapi přijdou večer a dívají se na televizi. Ano, dívají se jen na televizi, nemluví.
Komedie či drama? Těžko říci, je to tak trochu depresivní film. Díra u Hanušovic ukazuje stereotypnost a otupělost lidí na vesnici. Ale zase nelze říci, že se nezasmějete. Všichni herci totiž mluví nářečím, které spolu s vulgární mluvou přidává scéně ostrý humor.
Když bychom se podívali podrobněji na role, najdeme Tatianu Wilhemovou, Lenku Krobotovou a Johannu Tesařovou v podání dcera, dcera a matka. Děj se zaměřen spíše na Tatianu, která má poměr s kde kým a herecky vyniká. Ivan Trojan alias starosta je smutným mládencem, co nemá do čeho píchnout (krom Wilhemové). Jaroslav Plesl si střihl místního faráře, hlupáček a maminčin mazánek, to vystihuje nejlépe jeho roli. Ve filmu se vyřádila i Simona Babčáková s Hynkem Čermákem a Davidem Novotný v prazvláštním milostném trojúhelníku.
Necelou hodinu a půl sledujeme v dlouhých záběrech žalostné hrdiny. V ostrém kontrastu proti životu hlavních postav příběhu jsou pohledy kamery do krásné přírody. Režie i scénáře se ujal Miroslav Krobot a to je na Díře poznamenané. Pro mě pozitivně, z kina odcházím s pocitem, že tam bych bydlet nechtěl. A že jsem zase jednou viděl dobrej film.
