Na otázky odpovídal jako podle šablony, se snahou být korektní a pokud možno nic neříci.
S ohledem na vyšetřování. Pochopitelně.
(Našemu webu povolil dvě otázky, třetí doplňující, která by upřesnila jeho dvě předchozí, odmítl zodpovědět. Možná proto, že by musel být konkrétní. V podstatě nás poslal kamsi, s odkazem na vnitřní vyšetřování. Ehm)
Po něm nastoupil na improvizovanou tiskovku doktor Vondráček, celý v černém, s rozvázanými tkaničkami od bot, ne úplně klidný, ale s konzistentním pohledem na věc a zážitkem, který bych nikomu nepřál.
Být přítomen činu, o kterém se hovoří jako o vraždě, s týmem, se kterým sloužil řadu let, a se snahou přesto odkrýt, co se stalo a nakonec to prokázat, to otřese každým člověkem a není divu, že i doktor Vondráček z toho byl dost vystresovaný.
Na rozdíl od Švába, který se po tiskovce po anglicku vytratil někam do útrob rumburského kulturáku, doktor, i sestřička, která s ním tu noc sloužila (a ne ta obviněná), znovu a znovu opakoval svůj příběh, a potom ještě a znovu i přes to, že měl za sebou další noční službu v nemocnici.
Nabídnuty nám byly dva pohledy na věc, které stojí v opozici. Pohled doktora Vondráčka a pohled pana Švába. Jasný rozpor je zejména v tom, kdy a jak doktor oznámil úmrtí pacientky a jestli nemocnice na jeho oznámení reagovala včas.
Tady je namístě říci, že autor tohoto textu věří doktoru Vondráčkovi. Proč?
Doktor se rozhodl veřejně vystoupit až ve chvíli, kdy byl nepřímo obviněn vedením nemocnice z pochybení. Bylo to provedeno způsobem, který je řediteli nemocnice blízký, a použil ho už několikrát. Muž, který je jasnou jedničkou v rozhodování ve městě i nemocnici bývá rád oficiálně na druhém místě. Rád se ovšem pasuje do role šedé eminence. Striktně se drží dodržování zákonů, do jejichž rámce se leccos vejde, činí věci, které systém dovoluje bez ohledu na to, má-li výsledek reálně pozitivní vyznění pro veřejnost. Je ochoten využít jakékoli formální pochybení protivníka bez ohledu na to, jestli je věc lidsky přijatelná.
Technokrat
Rozhodnutí, která iniciuje, nakonec za něj provádějí a podepisují jiní. A nesou tak místo něho i trestně právní odpovědnost. Neobviňuje přímo, ale vypouští balonky, na které se občas někdo iniciativní chytí. Jeho silnou zbraní bylo a je vysílání pomluv formou šuškandy, různě překroucené a upravené pravdy, ale v případě doktora Vondráčka i evidentních a brutálních lží. Své odpůrce ničil a ničí tím, že pomocí „tiché pošty“ likviduje jejich dobrou pověst i dobré jméno. A sám se pak tváří jako ikona veškeré čistoty, inteligence a grácie. A chvílemi i jako oběť, či nepochopený a zneuznaný velikán.
V případě doktora Vondráčka však dost svou aktivitu přepálil, přestřelil, přehnal.
Představují si marně tohoto muže, myslím tím pana Švába, v situaci, kterou prožil sloužící doktor v okamžiku, kdy pojal podezření z činu, který byl spáchán v rumburské nemocnici. Ve chvíli, kdy bylo potřeba rychle konat. Konat věci, které nejsou běžně součástí služby, kdy je potřeba improvizovat a poradit si jaksi bez směrnic.
Představuju si vyčerpaného člověka, který při předání služby čin, který se v noci stal, nahlásí svým nadřízeným, možná na půl huby, ovšem s plnou zodpovědností.
A dovedu si představit zmatek, který potom nastal v hlavách těchto pomazaných i vedení nemocnice.
A dovedu si představit, že přijde chytrolín, který řekne: a bylo podáno hlášení na předepsaném formuláři? Bylo vyplněno odpovídající propisovací tužkou? Je vyplněno datum ve správném tvaru?
Ne?
Tak to nemusíme nic řešit. Jsme z toho venku.
A z toho mi je hodně špatně.
