Dobře, dobře, tak tedy fotbalový expert nejsem. Minule jsem se tu podivoval nad tím, že zatímco evropská mustva hrají fotbal, naši hoši ho jen předstírají. A vida – ono jim to vyšlo. Přesto se stále nemohu ubránit dojmu, že při sledování ostatních (ne těch našich) zápasů, vidím nějakou jinou hru. Nechám toho a popovídáme si o tom a po logickém finále letošního ME: Česko – Německo… Během týdne se objevila zpráva o tom, že paní Parkanová by měla být vydána do rukou policie, aby jim řádně vysvětlila, proč si nevšimla, že její ministerstvo připravilo debilní smlouvu, podle ní ČSR platí za civilní letouny CASA natřené nazeleno x-krát víc, než jiní zákazníci. Já bych tedy věděl proč, ale to je tak očividné, že to ani nestojí za napsání. Zajímavější pro mně byly reakce politiků: premiér za zájmem o paní P. hned vidí spiknutí policejních plukovníků (a proč vlastně ne, že?). Bývalý premiér Topolánek absurditu jakéhosi obvinění paní P. řeší protinávrhem. že by se podle něj mohla zavřít celá ta tehdejší vláda. No, tedy, zrovna tenhle nápad vůbec není mimo mísu. Vdyť to je přece jádro pudla. Všichni se schovávají za nějaké své funkce, ve kterých řácky poškozují stát a myslí si přitom, že jsou absolutně nedotknutelní. Mně to přijde jako naprostý výsměch, srovnatelný jen s „bohorovností“ (co zní v té souvislosti věru absurdně) někdejších komunistických papalášů. Problém vidím v tom, že oni se tehdy báli alespoň nadřízeného okresního tajemníka, ten se bál ještě krajského tajemníka, a ten se bál Husáka, a ten zase třeba Brežněva, co já vím. Ale aspoň měli tušení nějaké autority nad nimi. Dneska?!? Ne, že „tamti – oni“ nebojí Boha (i když jsou v politice za subjekty, které se zaštiťují křesťanstvím), oni se nebojí ani vlatsního svědomí. To už považuji za duševní chorobu. P.S. Ale ten Baroš je tam přece jenom nějak navíc…
