weby pro nejsevernější čechy

Deska na víkend: Michal Horáček, Ohrožený druh

Další víkend, další recenze. Dnes bude řeč o albu Michala Horáčka z roku 2008 – Ohrožený druh.Z dílny Horáčkovy sice vychází všechny texty, ale hudba v tomto albu je právě zajímavá tím, že ke každé písni byla stvořena jiným umělcem. Vzniká tak pestrý hudební celek se spoustou nápadů, myšlenek, pohledů na melodii a různých stylů, včetně žánrů.Pokud v každé písni přiložilo ruku k dílu několik lidí, můžeme bez nadsázky mluvit o tom, že Ohrožený druh je prostě každej pes jiná ves. Tato skutečnost však albu ubírá na ucelenosti. Tím pádem se může velmi jednoduše stát (a věřte, že i vám se stane), že po naprosto skvělé, vašemu uchu lahodící písničce, musíte tu další okamžitě přepnout, protože ne všechno se zkrátka tak podařilo skloubit dobře dohromady. Někdo napsal slova, někdo melodii, jiný to zas nazpíval a už je to jak pejsek a kočička, když vaří dort.V té oblasti hudební se angažoval například Ivan Hlas, Petr Hapka nebo Čechomor. Slyšet zpívat můžeme ale i Richarda Krajča. Že má v písni Veselo k uzoufání prsty Čechomor, je cítit už od výtahu. Jsem ráda, že zrovna oni obohatili toto album svým specifickým stylem, bohužel zrovna tato skladba patří k těm, které spíše přeskočím. A třeba až na začátek, k třetí stopě, Jak ten chlap se na mě dívá, která má vůči všem ostatním silně navrch.Tématem alba je žena. Nejenže o ní Horáček píše, hned několik si jich přizval, aby mu ztvárnily hlasovou sekci. Sám tvrdí, že ženský hlas je nejtajuplnějším nástrojem v orchestru světa. Ačkoliv k tomu měl silně nakročeno, mě osobně v tomto tvrzení nepřesvědčil. Nepopiratelně kvalitním hlasem překvapila Hana Robinson ve Zprávě, která všechno změní. Ty opravdové hlasy, z kterých se ježí chlupy na zádech, mi tu ale chybí. A asi to nebude jen tím, že o existenci většiny zpěvaček jsem se dozvěděla až na Wikipedii…Není možné, abychom se v albu setkali s nějakými nudnými a jednotvárnými melodiemi, které po pár posleších ještě jakoby splynou v jednu, a my máme pocit, že autor píše pořád to samé. Tím je album zajímavé a má u mě malé, bezvýznamné plus.