No, to slovo jsem si nevymyslel. To slovo je. V dobách, kdy jsem bylo dítě, a kdy se tato země ještě jmenovala Československo (resp. Československá republika, resp. Československá socialistická republika) jsme všichni tak nějak uměli slovensky. Samozřejmě, že nás děti nejvíce zajímaly ukázky v čítance, kde kdosi „mrdol plecom“, a tyhle legrácky. Já jsem měl v té době osobního bubáka, který na mně chodil v dobách nemoci. Byl jsem pořád nemocný, protože (jak mi pak říkali zástupy dušologů) jsem si tím měl údajně vynucovat pozornost okolí. No, nevím. Každopádně, vždycky když mě ta angína přepadla (nejméně 4x do roka), poznal jsem, že horečka stoupá, podle dvou znamení. Jednak jsem nemohl spojit palec a ukazovák (na ruce samozřejmě!) do kolečka, protože tím spojením vznikala v mé hlavě jakási bublina, která hrozila, že tu palici rozstřelí na kusy. Takže jsem ležel s rozepjatými prsty, stříkal potem a čekal, kdy přijde bubák jménem „Kŕdel´“. To bylo to druhé znamení. Něco jako „Havran“ a „už víckrát ne!“. Fakt nevim, kde se to vzalo. Kŕdel´ byl prostě padouch a usiloval o moje nežití… Od té doby obchází kolem mne.. a zatím dobrý. V sobotu 13. prosince jsem stál s Nikou u pojízdné prodejny masa na parkovišti před Fabrikou a byl tam také Břéťa, který najednou zvrátil hlavu a povídá: „Hele!“
A tam, na nebi, letělo v tomto pozdním ročním čase obrovské hejno husí. No, motalo se trochu, ale více méně dodržovalo jižní směr. Z čehož jsme všichni přítomní vyvodili, že se asi blíží zima (konečně!), a za druhé, že vidíme právě očividný důkaz globálního oteplování, protože v prosinci je na tyhle tahy celkem dost pozdě. Pointa je jednoduchá: „kŕdel´“ je slovensky „hejno“…
