Minule byli „běsi“, tak dneska, co mě děsí. Před pár dny proběhla na pražském Hradě taková událost, při níž několik set lidí provolávalo slávu hlavě státu a okrajově se též při projevech vymezovalo proti evropským i americkým sankcím vůči Rusku. Promluvili tam – kromě jiných – šéf komunistů Filip a jeden generál, co si strhal vyznamenání, která dostal od NATO a nyní proti tomu společenství veřejně vystupuje. Shromážděním se též prošel prezident Zeman, položil kytku k soše TGM (bylo ten den 165. výročí narození presidenta-zakladatele-osvoboditele), skromně se k němu přirovnal (na Masaryka též různí „neználkové“ útočili, pravil prezident-demontovač) a bylo to. To mě neděsí (prozatím). Co je ale dost děsné: o celé akci informovala ruská televize. Nějak vynechala výročí Masaryka, vynechala i českého prezidenta a naopak zdůraznila, že v Praze se – podle ní – demonstrovalo proti evropským a americkým sankcím vůči Rusku. Jo, možná by to bylo k pousmání, kdyby to ovšem nemělo různé historické a značně neblahé souvislosti. Považme, jak v takovém „osmašedesátém“ tehdy „sovětská“ média informovala sovětskou veřejnost o dění v tehdejším Československu. Podobně tendenčně a podobně lživě (jak jinak to nazvat?) se tehdy v sovětských médiích hovořilo o „kontrarevoluci“ v ČSSR, o tom, jak jsou tu americké zbraně a američtí vojáci (točil se tu tehdy film „Most u Remagenu“, takže tu ti „filmoví“ vojáci i s „filmovými“ zbraněmi skutečně byli…), jak tu jsou usurpování přátelé SSSR a podobné patlaniny. Jenomže, tehdy pak stačilo, aby pár prosovětských zrádců národa (národů) sepsalo tzv. „zvací dopis“ a do ČSSR napochodovala vojska Varšavské smlouvy v čele s Rudou armádou, která tu pak zůstala nějakých třicet let.
Takže, děsí mě představa, že do současné ruské veřejnosti je bušeno lživými zprávami z Prahy, které mohou klidně připravovat milióny ruských diváků na to, že nějaké ruské zájmy jsou v Praze potlačovány – to v případě, že by se někdo rázně ohradil proti těm pár stovkám proruských demonstrantů – a rázem jsme jako národ (národy) v kelu. Pak se klidně můžeme ocitnout v hledáčku ruských imperiálních zájmů, prosazovaných podobně jako nyní na Ukrajině, pomocí (jak se zkratkovitě říká v médiích) „těžké vojenské techniky“.
Zajímalo by mě, zda se proti této lživé zprávě ohradilo české velvyslanectví v Moskvě, zda se proti ní ohradilo české ministerstvo zahraničí, nebo zda děláme navenek a směrem k Rusku a jeho „tlačení“ mrtvé brouky a tím si děláme pěkně pod sebe…? No – a příště bude asi Messi…
