Bezvadná knížka mapující život uznávané, ale také kontroverzní režisérky se jmenuje Věra Chytilová zblízka a napsal ji Tomáš Pilát spolu s hlavní protagonistkou. Příběh jedné z hlavních postav nové české filmové vlny, ženy která je nepřehlédnutelná a hlavně nepřeslechnutelná líčí zejména její usilování filmové, ale nopomíjí ani život soukromý ve kterém narazila na spoustu kumštýřů a který ji formoval.
Způsob, kterým si některé své filmy vyvzdorovala je asi neopakovatelný a odporovat ji se nedařilo ani některým bolševickým papalášům a tak mohly vzniknout filmy jako je Hra o jablko, Panelstory a nebo třeba Kalamita, Bohužel se ji nikdy nepodařilo natočit film o Boženě Němcové, které jak se zdá trochu by otupil mýty, kterými je Barunka opředena.
Celkem suchý, faktický a erudovaný styl občas naruší vzpomínka spolutvůrců filmů, třeba její spoluautor a herec Bolek Polívka vzpomína na paní režisérku drsně. Ale přesto s láskou.
Kniha je vybavena pečlivě zpracovanou filmografií a překvapí například množsví dokumentů, které Věra Chytilová natočila pro společnost Febio.
Druhý kousek z knihovny je knížka Lanďák, vzpomínky herce Pavla Landovského, na které spolupracoval jedna z jeho manželek Helena Albertová. Tady je jazyk o poznání rozvolněnější a myslím, že byl pro knižní podobu dosti korigován. Přesto neztrácí půvab bohéma Landovského půvab, ale nezklouzává ani ke zbytečným vulgaritám. Je to přesné tip ťop.
Způsob, kterým Landovský vypráví není nijak ublížený, přestože mu život nachystal všelijakých naschválů spousty.
Obraz doplňiují citace z jeho her a tak máme možnost nahlédnout i další rozměr tohohle, na první pohled, šílence a neřízené střely.
Stejně ale po přečtení téhle knížky můžete mít pocit, že nebylo řečeno vše. Jako by jedna z Landovského vzpomínek na školní léta předeslala pocit, který vás přepadne, když knížku zavřete.
„Nejvíc hrdej jsem byl na jeden školní sloh, za celou hodinu jsem stihnul napsat jenom úvod, dostal jsem pětku, ale naše paní učitelka Honomichlová mě vyyzvala, abych všem řek, jak to dopadlo. V ten moment jsem si uvědomil, že je na ten konec zvědavá, že jsem ji zaujal. Odvyprávěl jsem to, no a ona mi tu pětku odpustila.“
Takže je to jasné, mistře, vyprávějte dál.
