Kyril Bonfiglioli napsal čtyři knihy o poněkud asociálním sběrateli umění Charlie Mortdecai(m)ovi, který má zálibu v činnostech spadajících mimo zákon. Nevíme, jak dalece měl tyto sklony i sám autor, ovšem vlastnosti, které se mu přisuzují a ke kterým se hlásí jsou: abstinent ve všech směrech, s výjimkou pití, jídla, tabáku a konverzace, a ty má bohatě i jeho literární alter ego.
Jestli je nějaké slovo, které tuhle knihu charakterizuje, je to slovo PITORESKNÍ. Málo pravděpodobný příběh, ve kterém má být mimo jiné spáchán atentát na britskou královnu, ve kterém hrají důležitou roli převleky, kde výcvikové středisko vedou šílené ženy, vyskytují se čínští mafiáni, kde se prostě trochu moc tlačí na pilu, všechny tyhle situace slouží k tomu, aby je hlavní hrdina mohl komentovat:
Mé celoživotní studium válečnického umění mě naučilo, že útěk je rozhodně tou nejrentabilnější formou boje. Moc bitev s ním nevyhrajete, ale zachrání vám hodně vojáků. Zeptejte se jakéhokoliv italského generála – pokud ho zastihnete bez síťky na vlasy. Tedy pokud ho vůbec zastihnete.
Ačkoli na přebalu knihy se píše, že Mortdecai „…budí dojem, že vzešel z ďábelské spolupráce P.G. Woodehouse a Iana Fleminga,“ mám dojem, že tak mohl působit v době svého vzniku, tedy v roce 1979. Já ten pocit neměl, i když jsem se moc snažil.
