weby pro nejsevernější čechy

Lanterna Futuri – jak to celé bylo

O mezinárodním projektu Lanterna Futuri jsme na výběžku už psali, takže představu, co to asi tak je, už máte. Po tomto článku přišla ještě pozvánka na turné v rámci Lanterny, takže kdo se na to načapal, viděl, co všechno se nám podařilo vytvořit (a zkazit). Lanterna Futuri znamená ve volném překladu ,,lucerna budoucnosti“, což je docela příznačné. Po dnech strávených v projektu mám už více jasno jak v cizích kulturách, tak i v němčině, polštině a překvapivě v Angličtině. foto: Jakub Trmal

Nabídka zúčastnit se Lanterny Futuri přišla už někdy začátkem února. V té době jsem nevěděl, jestli chci strávit týden obklopený Němčinou a Polštinou, když můj hlavní cizí jazyk je Angličtina. Zvědavost a hlavně ujišťování kantorů o tom, že překládáno bude vše, nakonec převážilo všechny obavy, zaplatil jsem 50 Euro a hurá do Großhennersdorfu.

Když jsem se po sedmi dnech loučil se všemi těmi lidmi, věděl jsem, že čtrnáctidenního letního projektu se prostě zúčastnit musím.  Čtyři měsíce utekly jako voda a patnáctého července se mi opět naskytl výhled na  ,,Bigchickenvillage“, kde měl ,,summer special“ začít. Ubytováni jsme byli v rozsáhlém areálu, který je nastaven právě na takovéto projekty. Postel mi byla přidělena v pokoji s osmi dalšími kluky (Poláci, Češi i Němci), takže o zábavu v pokoji bylo postaráno.

Počáteční rozpaky jsme překonali záhy, snad i s pomocí lektorů, kteří s námi po celou dobu jednali jako rovný s rovnými, což je pro celkovou atmosféru obrovské plus. Nesměly chybět seznamovací hry, různé takové ty pamatovačky na jména a podobné věci, které já moc nemusím. V době večerního volna jsme ale už jako celek odkráčeli do města, vstříc nejbližší zábavě (a hospodě (s kolou!)).

Čtrnáct dní je opravdu dlouhá doba a v tak velkém kolektivu se to bez nějaké té menší bouřky neobejde. Pocit marnosti, že z ,,týhle voloviny nemůže nikdy nic vylízt“  jsem měl častokrát, ale když se na to kouknu s odstupem, byla to nutnost, bez takového ventilu se prostě přežít nedá. Utvářely se malé skupinky, které se zase po chvíli rozpadaly, a tak nějak jsme se formovali, až jsme došli do stádia, kdy jsme před sebou měli jen ty nejmenší zábrany. Takový stav byl pro hraní hudebně-divadelní šou ideální.

Volnosti bylo na Lanterně fůru, dokonce tolik, že jsme občas nevěděli, co s ní. Někteří volný čas trávili na diskotékách, někteří si našli osobu opačného pohlaví, s kterou si měli více než jen co říct. Zázemí a podmínky k fungování byly opravdu skvělé, jídla a pití bylo vždy habaděj, což se nejvíce projevilo na konci projektu, kdy jsem se po příjezdu domů podíval do zrcadla a řekl si: ,,Takhle by to nešlo“.  

Organizačně měla Lanterna svoje slabé chvilky, celkově ale bylo všecko dotaženo na 100 %, takže se všechny problémy podařily zvládnout. Všechna přespávání, všechny ztracené kostýmy a poškozené kabely, nakonec z ničeho nebyl problém.

S klidným svědomím můžu říci, že na celkové podobě představení jsme tvrdě pracovali deset dní. Perličkou bylo turné, kdy jsme opravdu objeli všechny tři země. Takový zážitek, možnost vystupovat veřejně a představit se s něčím, na čem jsem pilně dřel, to bylo něco. Ale tady nešlo jen o tohle. Vlastně, turné bylo opravdu jen zákusek. Největší radost mám z těch všech hodin spolupráce, z toho množství různých zvyků, které jsem stačil poznat a hlavně ze zlepšení mé Polštiny (po skončení Lanterny jsem rozuměl snad všemu), Němčiny (tam se mé znalosti posunuly asi o centimetr) a Angličtiny (překvapivě nejpoužívanější jazyk, jelikož s Němci a Poláky jsme na stejné úrovni znalosti Ájiny, což znamenalo množství hodin, kdy byla slyšet jen Angličtina).

Všechny dojmy a pojmy z tohoto mezinárodního projektu budu vstřebávat ještě hodně dlouho, vzpomínky jsou zavrtány opravdu hluboko v mé hlavě. Každému, komu se někdy naskytne příležitost zúčastnit se Lanterny Futuri, tak má štěstí, protože taková možnost se neodmítá.