Odjel jsem na dovolenou – do Prahy. No, to jsem si dal. Vzduchu, respektive kyslíku v něm tu fakt nepřibylo. Chodci tu neustále bojují proti cyklistům, cyklisté proti chodcům a automobilům a automobily proti všem najednou. Praha už nevypadá jako Praha, nýbrž jako nějaké blíže neurčitelné evropské město, které si myslí, že by mohlo vypadat jako nějaké standardní evropské město.
Nevím k čemu je to dobré, ale pro člověka, který v tom městě vyrůstal a poměrně dlouho žil, to není hezký pohled. Skoro bych řekl, že duchovní průvodce mých mladých let, kdy Praha byla ještě „magická“ a její noci též, jistý F. Kafka by se při procházce městem nevyhnul nevolnosti – když to řeknu opisem. Já jsem skoro, upřímně řečeno, blil. Při krátkém vpádu do centru hlavního města jsem si jen potvrdil, že „Stověžatá“ je namalovaná jako stará štětka a podobně se též podbízí svým návštěvníkům. Když se nějaké hospoda nejmenuje „U Švejka“, pak je to přinejmenším „Originale Toscana“ nebo něco na ten způsob. Téměř smrtící úder mi zasadila partička Rusů, kteří blokovali vchod k „Tygrovi“. Pan Hrabal by si asi utrhnul hlavu, když by se musel přes tyhle týpky prodírat k svému pivku… Naštěstí „šnyt“ čili „hladinka“, co točila šumná pípařka „U Rudolfina“, byla pořád tak dobrá jako vždycky. A společnost tam ve výčepu byla, abych tak řekl, jen „domácí“. Moje milá Dominika mi vysvětlila, čím to asi bude, že Praha tak zhnusněla. Podle toho, jak se k hlavnímu městu chová její magistrátní vedení, to vypadá, že v čele města nejsou už žádní Pražáci. Asi tam jsou lidé, kteří se sem natlačili z nějakých tatarských plání a za jediným účelem. Nyní používají „Matku měst“ jako pracovní nástroj na získání co největšího množství peněz do vlastních kapes. Navíc zřejmě nemají žádné povědomí (ani tušení) o historii, tradici a vzájemných souvislostech života města. Jinak by například nenechali nevykopat tunel (a zároveň i „tunel“) podél Pražského hradu. A tak dále. Jedu domů…
