Minulý týden absolvoval jsem několik nočních směn při vyřizování zakázky pro časopis Reflex. Mimo jiné šlo o kreslený návod jak si tenhle časopis předplatit. Píšu to tu proto, abych vás trošku pošťouchl abyste tenhle titul neignorovali a občas si ho koupili, neboť právě díky práci pro Reflex (a honorářů, které mi poskytují) může vycházet i tenhle web. Ano, Reflex vlastně platí výběžek.
Jinak možná bylo by třeba přistopit k nějakému řešení, které vymýšlí pro svuj filmový blog kolega František Fuka a protože předpokládám, že složení čtenářů je poněkud rozdílné, nevím zda by to prošlo. (Nicméně v tuhle chvíli mohu poděkovat za podporu panu Brabčákovi; modří už vědí).
Tyhle vícepráce měli za následek i lehký výpadek zpravodajských povinností, nicméně už v pátek večer jsem vyrazil do narvaného mikulášovického Klubu, kde koncertoval Katapult.
Nebudu nic předstírat, když jsem tam jel, trochu jsem se bál, že bude ten koncert dobrý a půjdu zase pozdě spát, ale ne. Chlapci a chlapi mě nechali úplně chladným, i když věrní fanoušci si to zřejmě užili. Hlavně pro ně (a pro historii) je tady měnší sada fotografií.
{module katapult}
Sobota patřila výstavě na Fabrice o které tu psal kolega Šafus (tady) a kolega Schulz (tady).
Mě zbejvá poděkovat pivovaru Kocour, který věnoval soudek skvělé dvanáctky (a díky tomu se nám podařilo zaplatit kapele Jazz H Faktor), Dominice za spolupráci při instalaci (a pořízení euroklipů, takže tahle výstava snad nezůstane poslední), panu Longfíldovi za čtvrtky a všem kolegům, kteří poskytli fotografie.
Co se týká workshopu … proběhl i neproběhl. Kdo chtěl s fotografy debatoval a podle jejich reakcí na celou tuhle lokalitu bych řekl, že tu nebyli naposledy.
Tomáš Tesař na místě předvedl několik oblíbených foto aplikací na svém iphonu a dohodli jsme nějakou spolupráci s webem, který vydává a naším portálem. Možná to nepůjde úplně snadno, ale půjde to.
Kolega Volfík, který se nedostavil, neboť ho přepadl nějaký moribundus a musí se vykurýrovat před návštěvou prezidenta Medveděva, na dálku souhlasil, že za rok uspořáfdáme další výstavu o těchto pánech, kteží řídí světovou politiku. Snad to klapne.
Bohužel jsme neměl úplně čas věnovat se kapelce, ale řekl bych, že vytvořila příjemnou atmosféru. Jejich „kapesní“ zpěvačka předvedla velký hlas a při besedě s Milošem Dvořáčkem prohlásila, že to tam prostě dává… A bylo to tak.
Miloš Dvořáček mimochodem využil chvilky, kdy bubeník přesedl k pianu a obsadil osiřelé bicí.
Tyhle chvíle prostě miluju.
A potom najednou bylo po všem, pršelo a jeli jsme domů.
(pokračování příště)
