Idylka přímo čiší z obrázku vyhlášené restaurace Zámeček (Jagdschloss), k tomu si připočtěte proslulou podsvícenou skleněnou podlahu v jeho tanečním sále a máme tu jasný cíl výletníků. Taková kuriozita táhla do Rumburka mnohé a možností podobného vyžití se nabízelo více. V létě nabízela tato restaurace příjemné posezení venku v zahradě, na což odkazuje velká reklama na fasádě, stejně jako připomíná vinný sklípek a zaměření podniku – tradiční staroněmecký. Pohlednice je z doby první republiky, proto je reklama na prodej tabáku česky a ukazatel ku Praze rovněž.
Když jsme u té zimy, mohl by to být i rok 1929, který se proslavil únorem nejchladnějším vůbec (11. 2. bylo naměřeno v Českých Budějovicích minus 41 stupňů Celsia). Teploty na Rumbursku klesaly k mínus 31 stupňům. V tehdejších Rumburských novinách je popisován nedostatek uhlí a časté poruchy dodávek pitné vody z důvodu praskaní vodovodního potrubí. Tuhý mráz poškodil rovněž potrubí plynové, čímž byla poznamenána řada domácností. Nosy obyvatel byly přirovnávány ke kapajícím kohoutkům, u kterých díky nízkým teplotám vyrostly rampouchy.
Tak jako se dnes ujala půjčovna koloběžek, mohl by znovu ožít ve změněné podobě projekt zimní sáňkařské dráhy. Jedna taková bývala v provozu od roku 1911 z Dymníku. Kopírovala převážně tvar písmene S byla dlouhá 1056 m a široká 180 cm. Obrázků se mnoho nedochovalo, jeden byl zařazen do propagačního letáku Sanatoria Frankenstein a druhý pochází ze soukromé sbírky.
Jedná se o olejomalbu rumburského amaterského malíře Josefa Merkouta a zachycuje dcerku stojící před dřevěným můstkem pro diváky.Sáňkování na upravené dráze s kládovými mantinely bylo určeno pouze pro jedno až dvojmístné saně. Takové svého času vyráběl v Rumburku např. Josef Linke, jehož inzerát nabízel pouze prvotřídní lyže a sáňky. Rumburk sáňkařům nabízel vyžití i v létě. V místech dnešního zimního stadionu bývala letní dráha, kde se po dřevěné rampě sjíždělo na klasických saních, o její bezpečnosti můžeme mít oprávněné pochyby.
