weby pro nejsevernější čechy

Bejvávalo, bejvávalo…

Inu, nechci se pouštět do učených disputací, jestli zrovna dobře, ale prostě se nemůžu zbavit dojmu, že bývalo nějak jinak. Mám rád staré věci, a to včetně památek. Sice cestou na kopec funím poněkud víc, než před pár lety, ale pořád mě fascinují ty zbytky zdí, sklepů, věží… A to je právě ono. To je samé „hrad uváděn od 15. století jako pustý“, „místní obyvatelé používali kámen z  hradu jako stavební materiál“, „objekt opakovaně vyhořel“… A přesto tam dodnes leccos nezanedbatelného stojí.

Když se pak člověk vrátí do civilizace, je to samá bobtnající zvlněná dálnice, popraskaný most, desítky závad v době kolaudace. Ale proč by měl člověk chodit příliš daleko. Když jsme se přesídlili na sever, s velkou slávou se opravovala budova banky a umělecké školy. Po uvedení do provozu se nejdřív reklamovala podlaha (to je taková místní tradice, v městské knihovně o pár let později taky). A po pár letech dnes? Jedno schodiště pečlivě zadeklované a předek podepřený sloupky.

A přitom nejsou tak daleko doby, kdy se na fasády psaly reklamní nápisy barvou, která jde odstranit jenom tak, že se zboří celý dům. Moderní fasáda o pár metrů dál je bohužel na baráku za desítky milionů o něčem trochu jiném.

Jenže co chtít od odborníků, když třeba projektant navrhne do rekonstruovaného bazénu dlažbu, která (světe div se) za mokra klouže…