V pátek třináctého (ne, že bych byl nějak zvlášť pověrčivý) jsem se těžce zakuckal. Mohlo to být samozřejmě způsobeno tím, že jako muž neumím dělat dvě věci najednou, konkrétně jíst a číst na webu. Podle mého ale to „zakucknutí“ způsobil výrok soudce Šotta, že Bárta uplácel a Škárka s Kočí podváděli. Asi by se tomu mohlo říkat „šalamounský“ výrok. Já bych spíše řekl, že kozy se nažraly, ale vlci jsou furt vcelku. Jistě, na speciální výroky poměrně speciálního soudu se asi nedá používat tzv. „selský rozum“. Ten se jmenuje selský od toho, aby se používal na „selské“ věci, a nikoli na Věci veřejné. Jenže na druhou stranu, možná tam v tom výroku hapruje cosi v logice. Na jedné straně jsou poslanci, kteří jaksi uvrtali Bártu do rozdávání bezúplatných půjček, a bylo jim to dokázáno. Navíc jim bylo dokázáno, že aby dokončili své dílo zkázy, lhali, až se všechno zelenalo. Na straně druhé: Bárta byl v nepříjemné situaci, kdy věděl, že se mu hroutí sen o politickém vlivu, takže se pokusil otevřeně o cosi, co všichni ostatní ve vrcholné politice pečlivě ukrývají – zavést ve Věcech veřejný ten normální, standardní, běžný, zavedený a fungující klientelistický systém. Nic víc, nic méně. I to je svinstvo, ale když to zrovna netahá prachy z kapes daňových poplatníků, dá se to vydýchat. My, zbytek státu, jsme se stali svědky toho, jak se několik lidí s výraznými poruchami osobnosti (pozor, ty jsou „nevyléčitelné“!) před zraky národa odkopalo, aby nám všem nechalo nahlédnout do způsobů a mechanismů té proslulé „zákulisní politiky“. No, to by jeden fakt blil! Dokud se k tomu A), co výrokem soudu sdělil pan soudce, nepřidá i B) v podobě rychlého a přesného vyšetření podvodů, jichž se lidé kolem Škárky a Kočí ušislyšně (podle výroku soudu) dopustili, budou ty kozy pořád nažraté k prasknutí a vlci budou nadále mlaskat v zákulisí. (Než přijde myslivec a nakydlí to do nich….)
